Patrik Girgle Vertigo
29.9.2016 Literární noviny Strana 4 Příloha — Biblio
Literární cenu Knižního klubu získal debutant. Jeho „něžná i drsná“ kniha Vertigo zaznamenává dospívání v devadesátých letech.
Komu by Patrik Girgle doporučil svoji knihu? „Myslím, že jak pamětníci devadesátých let, tak současní mladí lidé si v knize najdou svoje,“ říká pro bux.cz.
Laureátem letošního, v pořadí 21. ročníku prestižní Literární ceny Knižního klubu se rozhodnutím odborné poroty stal osmatřicetiletý Patrik Girgle. Jeho prozaický debut Vertigo se prosadil v konkurenci 148 zaslaných rukopisů. Odměnou vítězi je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub, prémie 100 000 Kč a letos poprvé také originální skleněná plastika ve tvaru knihy.
Oceněnou práci vybrala porota ve složení prozaik Pavel Brycz (předseda poroty), prozaička a filmová kritička Tereza Brdečková, prozaička Petra Soukupová, literární historik Pavel Janáček a člen představenstva Svazu českých knihkupců a nakladatelů Jiří Seidl. Každý z porotců do druhého kola nominoval jeden rukopis, vesměs šlo o díla dosud nepublikujících autorů. Vertigo mezi pět finalistů poslala Petra Soukupová, která jej charakterizovala slovy: „Něžná i drsná kniha o dospívání kluka na malém městě.“ Koordinátor Literární ceny a zároveň šéfredaktor nakladatelství Odeon Jindřich Jůzl rozhodnutí poroty hodnotí jako velmi progresivní.
Patrik Girgle (1978, Vyškov) vystudoval orientalistiku na FF UK, v současné době žije a pracuje v Praze. Novelou Vertigo se vrací do devadesátých let 20. století, tehdejší dobu zpřítomňuje hovorovou řečí, sarkasmem a bezmocností, celkovou deziluzí… Někde na pomezí toho všeho se rodí příběh hlavního hrdiny Dušana. Dospívá v době, kdy kolem něj letí roky možností, privatizací, ale i roky bankrotů a osobních tragédií. Sedmnáctiletý Dušan žije v tomhle porevolučním šílení svůj pomalý život, ve kterém se o své místo na slunci perou jak hormony, tak nepochopení rodičů. Někde tam na pomezí loudání se po světě, pití piva, poslouchání hudby, lovení ryb na pytlačku a sledování spolužaček se rodí první velká láska. Jenže ta – jak to už u takových lásek bývá – je jako kometa: zazáří, oslní, způsobí závrať, vertigo. A pak zmizí, aby za sebou nechala otevřené dveře do světa dospělosti.
Literární cena Knižního klubu, organizovaná společností Euromedia Group, je v mnoha ohledech jedinečná. Od roku 1995 otevírá talentovaným autorům vstup do světa profesionálních spisovatelů. Nezaměřuje se na již publikované práce, jak bývá obvyklé, ale vybrané původní rukopisy proměňuje v knihy, dlouhodobě podporuje domácí tvůrce a rozvoj kvalitní české literatury. Díla vydaná díky Literární ceně Knižního klubu dosahují literárních i komerčních úspěchů. Romány Děvčátko, rozdělej ohníček Martina Šmause a Zvuk slunečních hodin Hany Andronikové získaly ocenění Magnesia Litera v kategorii Objev roku.
Speciální ocenění letos dostal rovněž Jiří Šulc, který Literární cenu Knižního klubu získal v roce 2007. Jeho vítězné dílo, román Dva proti Říši, se stal českým bestsellerem a do dnešního dne se ho prodalo celkově více než 40 tisíc výtisků. Stejnou skleněnou plastiku znázorňující knihu získal jako nejprodávanější vítěz v historii Literární ceny Knižního klubu.
A co o Literární ceně Knižního klubu soudí letošní laureát? V rozhovoru pro bux.cz říká: „... dva roky před vítězstvím v soutěži jsem zkoušel obesílat nakladatele, od kterých jsem nedostal prakticky žádnou odpověď. Literární cena byla jakási poslední možnost – s tím, že když to nevyjde, tak se na to vykašlu. A ono to vyšlo! (úsměv) Takže chci mladým spisovatelům říct, ať to zkusí. Je to šance, která stojí za to. Nemůže se stát nic horšího, než že nevyhrajete.“
Obratník raka Kde je Linda? Pardál mhouří své pardálí oči a lehounce pohybuje chřípím čenichu. Černá srst na hlavě se mu leskne v poledním slunci. Usměje se a pokrčí rameny. Přesně jako Dušan. Kde je? Řekneš mi to?! Najde si tě, odpoví tajnosnubně Pardál. Proč mi to neřekneš? Pardál se znovu usměje a zavrní pod vousy. Hrajete si se mnou na schovku? May be, baby. Už mě to nebaví, vyštěkne Dušan. Nohy zaboří do prvního letošního navátého listí a zapálí si cigaretu. Klid, kamaráde. Ještě není všem dnům konec. Jdi do hajzlu, Pardále, a dej mi svatej pokoj! Hele klídek, zavrčí Pardál. Kdy jí začíná ta její škola? zeptá se. Příští středu. To je kurva za tejden a něco! Vždyť ti říkám, že není pozdě.
Dušan rozkopne špičkou tenisky listí a vyplivne hlen. Mám vás plný zuby, to vaše tajnůstkářství! Co to čteš? zeptá se Pardál a hrábne mu do tašky. To máš jedno, ucukne. Obratník raka, no to se podívejme. Pěkná pohádka! Uklidňuje mě to. Tohle? No a? Ve skutečnosti je to znepokojující četba. Na uklidnění má Otu Pavla. Čte ho na přehradě u vody. Kolik jí je? Seš zvědavej, zatlemí se Pardál. Nasupeně vstane a probodne ho pohledem mstícího se Korsičana. Klid! Pardál ho stáhne zpět na lavičku a listuje Obratníkem. Četl ji před rokem, kdy se považoval za dekadenta. Teď už je to pryč. Dej to sem, vytrhne mu ji Dušan z ruky a schová do tašky. Blbá knížka. Nebere ho. Za nějakých deset let si ji přečte znovu a ocení alespoň její zvláštní estetiku, ale teď ho nechává chladným. Miluje Ivanhoa a Jacka Londona. A Remarqua, pro jeho zuřivou touhu
po přežití a obrazy femmes fatales prostupující jeho příběhy. Obratník raka. Vzal si ho jako referát. K Prdelce, jak přezdívají češtinářce. Loni jí bylo třicet, idol ústavu a milovnice americké literatury. Naučí ji Dušana také milovat. Na celý život. Mám to k Prdelce na referát. No jó, doufám, že si ji tam představuješ. Jako všichni, zakření se Dušan. Kdo by si občas nevyleštil klacek s myšlenkou na její kozy a boky? Má je všechny omotané kolem prstu. Dvacet jedna, řekne Pardál. Co? Lindě, dvacet jedna. Co to jde vlastně studovat? To ti neřekla? My jsme se vo tom nebavili. Sociologii. To ji zajímá? Sakra vo čem ste se teda vlastně bavili? Zamyslí se a pokrčí rameny. Vybavuje si poslední slova, strach je svinstvo, necouvej před životem, stůj rovně, oči, rty, zuby, dlaně, závrať. Fráze, klišé, co jiného.
Slyší je poprvé a naposledy je bere vážně. Už si nevzpomínám. Cos s ní udělal? ptá se Pardál a bere mu cigaretu. Jak? Cos jí udělal? Nechce o tobě mluvit. Je na mě namíchnutá? Není, jen o tobě nechce mluvit, když se jí zeptám. A sama se na tebe ptá pořád. Co jí říkáš?! To víš, beru jí iluze a přeháním, vyprskne Pardál. Viděl jsem ji. Kde? V sobotu večer, byla si v Katovně koupit cigára. Cože? S nějakou kočkou, odjeli takovým cizím autem. Dušan pozná akorát Š 120, Favorita, Trabant & Wart-burg, T 613, Žigula a ví, že to, co mají teď v garáži a na co je otec tak nepochopitelně pyšný, se jmenuje Opel Omega. Jakým autem? Bílým. Debile! Seš jak nějaká blondýna, vole! Bílým! Značka! Co já vím, sakra?! A ta holka, jak vypadala? Blondýna… Jak kurva, vystřelí Dušan bez rozmyslu. Ala… Kdo? Ala, její kamarádka. Kdo to je?
Pardál mávne rukou. To ani nechtěj vědět. Kde je, Pardále? Buď trpělivej, Dušane… Můžu se tě na něco zeptat? No… Cos měl vlastně s Iris? No vida, probleskne Dušanovi hlavou, Iris… Kdo to je? Podívá se Pardálovi do očí. Čiší dychtivostí a něčím bezbřehým, jako moře. Dušan to okamžitě pozná. A uvědomí si tu šeptandu, on a Iris! Vrchol absurdity! Ačkoli v panoptiku jejích milenců se jeden navíc ztratí. Proč tě to zajímá? nedokáže si odpustit ironii v hlase.
Tak… řekne rádoby lhostejně Pardál. To nechtěj vědět, Pardále, ještě by ses červenal. Z Pardálových očí vyšlehne plamen špatně potlačené závisti. Stejně kecáš! Co za to, Pardále? Pardál vztekle odhodí vajgla. Je na chatě, u mě. Co tam dělá? Nevím, chtěla mít chvilku pro sebe, než jí začne škola, nevím, co tam dělá. Je tam s někým? Jak to mám vědět, proboha?! Má někoho? Myslím, že nemá. Mimochodem, dnes jela pryč, kdyby tě napadlo jít na ryby. Copak mi sakra čte myšlenky? zhrozí se Dušan. Kam pryč? Já nevím, jasný?! Nevím! Řekla mi, že s tebou má nevyřízenej účet a že dokud ho nesrovná, neodjede. A nemám ti říkat, že je u mě, aby tě nenapadlo tam zajet. Hmm… A ty? Něco za něco! Nic, milej Pardále, vůbec nic! Snad si nemyslíš, že ti tohle věřím?! Myslíš, že Iris zajímá někdo takovej, jako jsem já nebo ty?! Prober se, vole! A zapomeň na ni, jinak se z toho zcvokneš! Dušan zachytí Pardálův dlouhý a zkoumavý pohled. Stav se večer!