RECENZE: Zvítězila připomínka udavačství. Ladič ale není jen o vině

 6. září 2017 15:52

V loňském roce obdržela Literární cenu Knižního klubu novela Vertigo, která čtenářům připomínala, jaké to bylo dospívat na pozadí porevolučních událostí. Také letos oceněný román Ladič se vrací do historie.

Vystudovaná scenáristka Anna Vovsová, která stojí například za seriálem České televize Josef a Ly, otevírá v knizeosudy hrdinů, jejichž život neúprosně poznamenalo období totality. Napovídá tomu už označení „román o vině a trestu“, jak dílo představuje vydavatelský dům Euromedia.

Ve skutečnosti se jím však kniha stává až ve své druhé třetině. První třetina pluje po pěně dní hlavních hrdinů. Čtenář se postupně seznamuje s charaktery – Ludvíkem, Hanou, Slávkem, Alicí a Ivanem. Skoro to vypadá, že avizovaná zápletka a drama nepřijdou. Ony však potichu klepou na dveře.

Hluboké rány

S dějovou linkou do románu přichází postava Ivana. Muže středního věku, který se vydává z Kanady zpátky do rodného Česka. Naposledy zde byl jako malý kluk. Jeho matka se totiž rozhodla emigrovat. Ivanův výlet do domoviny inicioval inzerát, který zahlédl na internetu. Nabízeli v něm k pronajmutí jejich původní byt. A tak si řekl, že právě zde by jeho matka měla oslavit své úctyhodné osmdesáté narozeniny.

Do Prahy tak vyráží nejprve sám, aby přichystal velké překvapení. Překvapení, o které matka, jak si později uvědomí, nestála. Ivan vůbec netuší, jak hluboké rány v duši své matky a hlavně jejích bližních otevře.

Nešetří však ani sám sebe a téměř okamžitě po příjezdu vyhledá svou dětskou milou, Alici, ze které se v průběhu let stala zahořklá a životem zklamaná žena, které se láska až na jednu výjimku vyhýbala obloukem. Život jejích rodičů navíc poznamenala zpráva z počátku devadesátých let, která obviňovala jejího otce, zapřísáhlého antikomunistu, ze spolupráce se Státní bezpečností. Nakonec se však ukáže, že pravda je úplně jinde.

Barvitý příběh

O osudech hrdinů z románu Anny Vovsové by se dalo vyprávět dál. Jde o příběh barvitý, s dobře vystavěnou zápletkou i hořkosladkým vyústěním. Proto by však byla škoda vyzradit vše.

Ne snad, že by šlo o první dílo, které Čechům připomíná, jak zrůdně udavačství ovlivňovalo a ovlivňuje životy lidí. Nabízí na ně ale čerstvý pohled. Nečiní z něj od začátku jádro své knihy, ale spíše malou plíživou linku, která nakonec proroste do všech vrstev románu.

Jestli se tedy loni porotci ceny Knižního klubu rozhodli ocenit knihu, jež se k minulosti staví tak trochu nostalgicky a vidí ji v romantickém oparu, tentokrát vyzdvihli dílo, které ji podává střízlivě a bez zbytečně přehnaných emocí.

Anna Vovsová si navíc zaslouží respekt za schopnost i takto zauzlený příběh vměstnat na pouhé dvě stovky stránek. Stejně jako si dnes mnozí filmoví fanoušci cení schopnosti režisérů vecpat děj do pouhé hodiny a půl, je třeba u Vovsové vyzdvihnout vkusnou stručnost, se kterou umí vyprávět. Snad za tím stojí její scenáristická zkušenost.

Stejně jako struny klavíru, které postava Ludvíka v románu úpěnlivě ladí, tak aby každý zvuk působil stejně a přesto nově, má člověk po přečtení knihy pocit, že právě vstřebal příběh, který už někde slyšel, ale přesto zní tentokrát úplně jinak. Vyladěně.

Hodnocení­: 85%

Autor: Monika Zavřelová

Zdroj: http://kultura.zpravy.idnes.cz/literarni-cena-knizniho-klubu-vertigo-roman-fmr-/literatura.aspx?c=A170906_101756_literatura_kiz