Cenu Knižního klubu získala próza o legionářích

4. 9. 2014  Hospodářské noviny  str.16  Kultura  Pavel Mandys       

Literatura

Tradiční Cenu Knižního klubu pro nepublikované rukopisy letos vyhrál debutující čtyřiatřicetiletý historik a učitel z Českých Budějovic Dalibor Vácha. Porota ocenila jeho knihu Červenobílá o českých legionářích v porevolučním Rusku. Titul vpadl do doby stého výročí zahájení první světové války. Navíc úterní vyhlášení ceny zastiňují události z ukrajinského bojiště, které v českých myslích aktivují averzi vůči ruské rozpínavosti.

Váchova kniha o tom, jak se nevelké množství špatně vyzbrojených československých vojáků prostřílelo skrz celé Rusko a jak účinně přitom zatápělo bolševické přesile, má tedy značný potenciál oslovit současné čtenáře. Přispívá k tomu i Váchův nesporný vypravěčský talent: strhne podrobným a dramatickým líčením zejména bojů, ať to jsou velké armádní operace, nebo šarvátky osamocených diverzních jednotek. Napětí stupňuje jako zkušený vypravěč akčních příběhů: přerušuje je, střídá perspektivy, zaujatě sleduje kruté boje očima prostých vojáků i velících důstojníků.

V doslovu Vácha uvádí, že se legiemi zabývá ve své vědecké odborné činnosti, což se projevuje především dobrou znalostí průběhu bitev i bitevních taktik českých vojsk. Zejména první polovina knihy je neobyčejně působivá, když autor na scénu uvede několik skutečných osobností, jimiž jsou důstojníci Čeček a Švec či pozdější legionářský spisovatel Medek, i fiktivních postav, které rozhodně netáhnou za jeden provaz a jejich věrohodně přiblížené ideové i osobní spory oživují ty pasáže, v nichž se zrovna nestřílí.

V poslední třetině knihy však přece jen přichází rozčarování. Namísto toho, aby se osudy postav vyvinuly či propojily, začnou se objevovat postavy další a text se rozpadá na nesourodou směs epizodních dějů. Ukazují se limity debutanta, který sice dokáže skvěle zachytit velká československá vítězství, jako bitvu o Samaru, i omyly – dobytí Kazaně, kterou ale legie nebyly schopny udržet –, ovšem soudržný román už zkomponovat nezvládne.

Chvíli se zdá, že autor vše orámuje hořkou kostrou, kdy se z Medka stane československým státem oslavovaný spisovatel, jehož verze legionářské reality však neodpovídala tomu, jak to vnímali jeho spolubojovníci. Další rámec Vácha nabízí rokem 1940, kdy Medek umírá v zemi okupované nacisty. Ale ukáže se, že výlety do budoucnosti jsou spíše ornamentem. A podobných ornamentů nebo příběhových torz je v knize víc.

Největší naději na románovou zápletku nabízel Medkův vztah s fiktivním řadovým legionářem Michalem: autor je oba dá dohromady už v Kyjevě v ruském zajetí při pletkách s místními slečnami z bohatých rodin. Pak je sleduje po celou dobu, ale žádný vývoj už do vztahu nevnáší, jejich osudy se spíše oddělují, než aby se znovu nějak významně propojily a daly knize větší smysl. Totéž platí i pro osudy dvou soupeřících velitelů Čečka a Švece – v případě druhého z nich se Vácha v podstatě vůbec nezabývá jeho demonstrativní sebevraždou.

Jako by tu měl navrch historik, který je v tématu hluboce ponořen a jemuž se nechce znovu rozvádět události mnohokrát popsané a umělecky zpracované. Ale to se dělo převážně před sedmdesáti a více lety a Váchova kniha zpočátku slibuje být novodobým románovým zachycením jednoho z mála českých heroických okamžiků. Nabízí se tu srovnání s bestsellerem Jiřího Šulce Dva proti Říši o atentátu na Heydricha, knize, která svou úspěšnou dráhu započala také vítězstvím v Ceně Knižního klubu.

I Vácha mohl přinést novou, především dynamičtější a syrovější a také poučenější literární verzi skutečných událostí, jako se to předtím povedlo s jiným mnohokrát zpracovaným tématem Šulcovi. V detailech a epizodních dějích se to Váchovi sice daří, jako celek však kniha selhává – a možná by si zasloužila dopsat.

Dalibor Vácha Červenobílá

Knižní klub, 2014, 316 stran, 299 korun

O autorovi: Pavel Mandys, Autor je redaktorem serveru iLiteratura.cz autori@economia.cz