Čína zažila Lidice, tvrdí manželé, kteří vyhráli knižní cenu

1. 9. 2011  Mladá fronta DNES  str. 6  Kultura - příloha  Klára Kubíčková

Román o rodině prchající před japonskou armádou získal Cenu Knižního klubu. Napsala ho autorská dvojice známých sinologů, Josef Hejzlar a Taj-ťün Hejzlarová, jejíž dětství kniha také popisuje.

Cenu Knižního klubu získali včera večer manželé Hejzlarovi. Známí jsou přitom spíš mezi akademiky a sinology, teď se svou láskou k čínské kultuře prorážejí i s beletrií. Jejich společná kniha se jmenuje Na řece. Je autobiografická, popisuje dětství Taj-ťün Hejzlarové po Nankingském masakru, v němž v roce 1937 zemřely stovky tisíc lidí, další desítky tisíc byly mučeny, znásilňovány a vyhnány z domovů.
„Sama jsem Nanking nezažila, ale na útěku před japonskou armádou jsme potkávali zástupy zubožených krajanů, kteří se odtud snažili dostat pryč,“ popisuje Hejzlarová. Nejde tak jen o inspiraci těžkým a krvavým obdobím čínských dějin, ale o věrný popis strádání, utrpení i naděje vyhnanců. „Inspirovala mě odvaha a houževnatost našich lidí,“ dodává Hejzlarová.

Rádi si spolu povídáme

Známá překladatelka, lingvistka a malířka kaligrafií řádění japonské armády přežila, později studovala na pekingské univerzitě. A tam potkala v roce 1952 i svého muže Josefa Hejzlara. „Pojila nás hlavně láska k hudbě Antonína Dvořáka,“ vzpomíná Hejzlar. Do Československa spolu manželé definitivně odešli po čtyřech letech. Oba se stali velkými propagátory čínské kultury v Česku a styk s tou zemí nikdy nepřerušili.
A jak se dostali od akademické práce k beletrii? „Nejdříve jsme si o svém dětství jen povídali. Postupně z toho vyprávění začala vznikat literatura. Nejdřív literatura faktu, postupně próza. Chtěli jsme, aby čeští čtenáři věděli, že i Číňané mají svoje Lidice,“ vysvětluje Hejzlar.

Podobnost dvou kultur

Oba manželé už prý na stará kolena raději pracují se vzpomínkami než s odbornými fakty. „Akademická sféra je náročná a vyčerpávající. Když píšeme vzpomínky, nejprve si jen tak povídáme, pak se vzájemně dotazujeme, vytvoříme koncept a ten potom upravujeme,“ popisuje práci v týmu spisovatel.
Taj-ťün Hejzlarová je po padesáti letech v Česku výbornou bohemistkou. „Nemá problém ani s náročnými českými synonymy,“ říká o své manželce sinolog, historik umění, překladatel a publicista v jedné osobě. Autorská dvojice manželů Hejzlarových je tak dokladem porozumění mezi oběma kulturami. „Když píšeme, cítíme, že tady nejde o žádný střet dvou rozdílných kultur, ale naopak o jejich podobnost, souznění,“ uzavírá spisovatel. Vztah k čínské kultuře podle něj dokládá třeba zájem českých čtenářů o starou čínskou poezii nebo současnou čínskou malbu.

***

„Nejdříve jsme si o svém dětství povídali. Až potom z toho začala vznikat literatura.“ Josef Hejzlar, historik umění