Číňanka a sinolog získali knižní cenu

2. 9. 2011  Lidové noviny  str. 9  Kultura  ČTK

Literární cenu Knižního klubu si letos odnáší autobiografický historický román Na řece od autorské dvojice Taj-ťün Hejzlarové a Josefa Hejzlara. Příběh o pětileté dívce žijící v Číně 30. a 40. let dnes vstupuje na český knižní trh.
Výtvarnice a spisovatelka čínského původu Taj-ťün Hejzlarová se společně se svým manželem, překladatelem a sinologem Josefem Hejzlarem, stali vůbec první autorskou dvojicí, která ocenění v této soutěži získala.
„Zároveň letos zvítězili také v konkurenci nejvyššího počtu přihlášených autorů. Letos jsme totiž obdrželi celkem 244 rukopisů, tedy téměř trojnásobný počet ve srovnání s loňským rokem,“ sdělila za pořadatele Denisa Novotná. Do druhého kola se nakonec probojovalo jen pět rukopisů, z nichž pak porotci určili vítěze.
„Autorské dvojici manželů Hejzlarových se podařilo skvěle zachytit na první pohled vzdálený svět čínské společnosti a kultury – rodinné a citové vazby však mají všeobecnou lidskou platnost, čtenáři se s postavami příběhu snadno ztotožní a pochopí jejich činy, motivace a problémy,“ doplnila Novotná.
Anonymní rukopisy Podobně jako v předešlých letech byl v letošním 16. ročníku soutěže žánrově zastoupen historický román, životopisný román, dobrodružný román, thriller, detektivka, pohádka, sci-fi i fantasy. V pětičlenné odborné porotě zasedli spisovatel Jaroslav Rudiš, prozaik Ivan Binar, filmová kritička Tereza Brdečková, literární historik Pavel Janáček a Jiří Seidl, místopředseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů.
Všechny zaslané rukopisy byly označeny pouze čísly. Porotci tak při výběru neznali jména autorů. Přesto se všichni shodli na jediném rukopisu. „U tohoto způsobu výběru bezezbytku platí pravidlo ,padni komu padni‘.“
Cena je udělována od roku 1996 a Knižní klub chce její pomocí podpořit domácí autory, kteří mají často potíže s uplatněním rukopisu v nakladatelstvích. „V Česku jsou udíleny desítky literárních cen, jen minimum z nich ale oceňuje publikace ještě nevydané,“ doplnil Jůzl. Oceněná práce má být podle něj skutečně hodnotným dílem, na něž se neklade požadavek komerční úspěšnosti.