Česká vietnamská literární naděje

7. 9. 2009  Týden  str. 72  Kultura  Pavel Mandys

Českou literaturu v poslední době oživují autoři neobvyklého etnického původu. Loni Afročech Tomáš Zmeškal, letos vietnamská Češka LAN PHAM THI.

Teprve devatenáctiletá studentka se minulý týden stala čtrnáctou vítězkou Literární ceny Knižního klubu (je určena pro dosud nepublikované rukopisy), nejmladší a nejexotičtější v její historii. Zvítězila s prózou Bílej kůň, žlutej drak, kterou Knižní klub, už dlouhou dobu nejsilnější nakladatelský subjekt u nás, zároveň uvedl do knihkupectví.

Zvracející primátor
Bílej kůň, žlutej drak je spíše delší povídka než román, jakkoli se nakladatelství snažilo rozsah „nafouknout“ na konečných 144 stran fotografiemi a řídkou sazbou; přečíst se dá za hodinu. O kvalitě to přirozeně nic neříká, ta v podstatě odpovídá tomu, co lze očekávat od devatenáctileté autorky.

Tedy především demonstraci vlastního pohledu na svět, pochopitelně trochu rozhořčeného, trochu cynického a ve finále hlavně rozčarovaného. Prózu zcela jistě zatraktivňuje autorčin původ a s ním spojený pohled zevnitř na stále velmi uzavřenou vietnamskou komunitu: bez něj by to byl další z mnoha textů o tom, jak těžké a divoké je dnes dospívání dívek. Hrdinka autobiografické prózy je chvílemi silácká i romantická, převážně však patřičně ostrá a zhnusená okolím, což podporuje latentní český rasismus, jehož nenápadné projevy jí nikdy neutečou. Lan Pham Thi naštěstí drobné radosti a četnější příkoří líčí velmi svižně, daří se jí přirozené dialogy, jazyk používá konzistentně hovorový, občas protkaný vietnamskými vulgaritami, které nepřekládá. Krátký rozměr se ukazuje jako výhoda: nic tu nepřebývá, příběh je kompaktní a zejména scénka, kdy opilému píseckému primátorovi upevňují hlavu do okénka jeho limuzíny, aby ji uvnitř nepozvracel, je vskutku k popukání.

Hlavním důvodem, proč knihu vydat a číst, je však už zmíněná zkušenost Vietnamky v Česku. Lan Pham Thi patří ke druhé generaci přistěhovalců: narodila se manželům, kteří tu pracovali už od osmdesátých let (a má tudíž české občanství), probojovala se naším školním systémem a češtinu ovládá perfektně. Rozumí českému i vietnamskému sociokulturnímu prostředí, obojí vnímá realisticky, jakkoli samozřejmě těžce „vydýchává“ rasisty a úředníky (případně jiné vykuky), kteří vratkého postavení vietnamských podnikatelů ustavičně zneužívají; naopak příliš nerozebírá, jaký druh zboží to její strýček ve stánku prodává. Její hrdinka však nad šikanou příliš nenaříká, více ji sebere, když ji zradí český milenec - jak to tak u dívek jejího věku bývá.

První a poslední?
Paradoxní je, že stejně rychle, jako česká literatura tuto zajímavou autorku získala, ji možná zase ztrácí. Lan Pham Thi, kterou k napsání textu přiměla v létě 2008 „nostalgie po ukončení gymnázia, změny v rodině a odchod kamarádů, kteří se rozjeli užít si posledních prázdnin“, se na předávání ceny nedostavila - momentálně totiž studuje v Malajsii (na univerzitě v Kuala Lumpuru environmentální management a informatiku). Podle dopisu, který pohledná a činorodá dívka zaslala organizátorům soutěže, má momentálně amerického přítele a její rodina se stěhuje do USA, kde otec dostal výhodnou obchodní nabídku. V úterním rozhovoru pro MF Dnes sice uvedla, že domů se bude vždy vracet do Chebu, a zdá se také, že za své největší kamarády stále považuje české spolužáky, v rozhodování o budoucí (literární) kariéře však tyto okolnosti obvykle hrají spíše vedlejší roli.

Doufejme, že povzbuzení ve formě ceny knižního klubu (a prémie 100 tisíc korun) Lan Pham Thi přiměje k další literární tvorbě v češtině. Mít vypravěčku takto nesentimentální, nese smyslem pro občas až škodolibý humor a schopnou psát čtivě a lákavě i pro generaci teenagerů by bylo určitě přínosné jak pro vietnamskou komunitu, tak pro českou většinu.