Ten příběh se stát mohl, proč ne?

7. 9. 2009  Literární noviny  str. 1  Nové knihy  Ivan Matějka

Jméno čerstvé (a zatím nejmladší) laureátky čtrnáctého ročníku Literární ceny Knižního klubu zní exoticky. Cizokrajně. Lan Pham Thi. Svůj první a hned významně oceněný - román Bílej kůň, žlutej drak začíná slovy: „Jsem Češka…“ Vzápětí ale dodává: „Jsem Vietnamka. Pro všechny. Navždy.“ Tím je vysvětleno mnohé - o autorce, o románu, o tématu. Lan se narodila v Sokolově (vietnamským přistěhovalcům), vystudovala střední školu v Písku. Ve studiích pokračuje na University of Malaya v Kuala Lumpuru, obor environmentální management a informatika.

Co vás přivedlo k napsání románu? Byl to nějaký bezprostřední impuls? Nebo jen chuť psát?
Knížku jsem napsala během loňského podzimu. Byla jsem po maturitě, všichni kamarádi se rozutekli na různé školy nebo na brigády do zahraničí, hodně věci bylo jinak a já se z toho potřebovala nějak dostat. A psaní je nejlepší způsob, který na tyhle nálady znám. Už dříve jsem psala pro sebe různé básničky, které ale teď nepomáhaly. Takže jsem začala psát povídku... a ona se trochu roztáhla.
Většina hlavních postav vašeho románu jsou Vietnamci žijící v České republice. Nakolik jste se snažila zachytit jejich obecnou zkušenost? Nebo je to prostě jen příběh, který se zrodil ve vaší hlavě?
Příběh z knížky se nikdy nestal. Ale stát se mohl, proč by ne? Popsala jsem některé situace, které se přihodily mým rodičům, příbuzným. Ze mě osobně toho v knížce tolik není. A hlavně ne ty sprostý slova, která hrdinka sem tam používá. Bratr se mi směje, že vůbec netušil, že podobná slova znám. Jinak knížka není úplně typickým příběhem Vietnamců v České republice. To je sám o sobě velmi uzavřený, ale pestrý svět! Hodně záleží na tom, jestli v ČR žijete dlouhodobě, nebo jste přijeli jen na práci. Vietnamci, kteří přijeli do Evropy hlavně pracovat, většinu problémů z knížky vůbec neřeší. Příběh popisuje lidi, kteří v ČR chtějí žít a podnikat. A kteří se tedy musí potkávat s místními lidmi. A politiky. A úředníky. Podobná setkání jsou příčinou různých konfliktů.

Píšete dál? Česky, vietnamsky, anglicky?
Psala jsem skoro od mala. Básničky, hodně. Ve vietnamštině, i když ji neumím nijak skvěle. Ale vietnamština je prostě vynikající básnický jazyk. Je hodně bohatá a Vietnamci navíc básně miluji a rozumí jim. Čeština je zase lepší na prózu. Angličtina je o ničem. I když teď v Malajsii, kde chodím na universitu, mám takovou dobrou brigádu: jako nerodilá mluvčí chodím učit základy angličtiny chudé imigranty. A v těch hodinách je spousta zábavných okamžiků a legrace. Takže třeba napíšu nějaký česko-anglický text o výuce angličtiny v Malajsii. To by mě docela lákalo.