Vietnamský drak na českém koni

11. 9. 2009  Hospodářské noviny  str. 13  Knihy  Tomáš Dimter

Tuzemská literatura má svůj první „migrační román“. Mladá vietnamská autorka Lan Pham Thi ho napsala česky.

V letošním ročníku literární ceny Knižního klubu se porota shodla na titulu Bílej kůň, žlutej drak devatenáctileté autorky Lan Pham Thi. Ve čtrnáctileté historii soutěže o nejlepší nevydaný český rukopis jde o nejmladší vítězku. A navíc vietnamského původu. Nynější vydání této knihy je prvním českým příspěvkem k fenoménu „migrační literatura“, a to není rozhodně málo.

Poetika vyprávění takzvané migrační literatury se proměňuje v závislosti na generaci, jak je nejlépe vidět na textech psaných potomky tureckých přistěhovalců do Německa. Zatímco první generace zachycovala na začátku sedmdesátých let dvacátého století ve sporadických pokusech o literární sebevyjádření především stesk po domově a formálně se tyto texty blížily buď červené knihovně, nebo oslavě bývalé domoviny, druhá generace autorů, která uměla německy tak dobře jako turecky, začala reflektovat problémy soužití s Němci. Texty dnešních padesátníků, kteří začali publikovat na konci osmdesátých let, jsou plné razantních a rychlých soudů, útoků na německý rasismus. Jsou to texty psané bez ochranné roušky a falešné nutnosti o vyváženost.

Jejich autoři odmítají servilnost otců a popisují svou generaci jako vykořeněné obyvatele země, kde je nikdo nechce. Tito spisovatelé se necítí doma ani v Turecku, ani v Německu, a reagují na toto „bezdomovectví“ brutálním verbálním atakem. Nastavené literární zrcadlo pak dává děsivou odpověď na otázku, jak se vám v Německu žije. Takové jsou třeba texty ikony migračních literátů Feriduna Zaimoglu:plné vulgarismů,kopání a odmítání společnosti, která si pozvala do Německa anonymní pracovní sílu, ale – světe, div se – přijeli lidé. Setrvat v této etapě je lákavé, xenofobie a rasismus ze společnosti jen tak nevymizí.

žlutí kontra bílí Třetí „fázi“ představuje rezignace na pohodlné a poněkud monotónní spílání většinové společnosti a snaha o vymanění se z úzkého rámce migrační literatury směrem k univerzálnímu charakteru psaného textu. Nehrát notu národnostní, ale kvalitativní. Odmítnout svůj původ jako žolíka, který se tahá z rukávu, když je text slabý. Například Tomáš Zmeškal, autor oceňovaného románu Milostný dopis klínovým písmem, tuto hru se čtenářem nehraje. Zmeškalův původ (otec z Konga, matka Češka) z knihy nevyčteme. Jeho literární debut je svrchovaně český, respektive internacionální. Jinak je to ale u letošní laureátky ceny Knižního klubu. Lan Pham Thi.

Devatenáctiletá rodačka ze Sokolova Lan Pham Thi zasadila děj své novely do jihočeského Písku, kde vyrůstala a studovala. Setkáváme se tu se členy vypravěččiny bližší i vzdálenější rodiny, otcem, který touží po restauraci Dračí zátoka, strýci, jehož snem je vlastnit kamenný obchod, a ne obyčejný stánek, bratrancem Totem, který přiletěl do Evropy na prázdniny. Protihráči světa rodiny vietnamských přistěhovalců, který autorka přibližuje jen letmo a občas s nádechem ironie a cynismu, jsou bílí maloměšťáci, rasisti, mlátičky, úplatní úředníci i vykutálení rádo by společníci.

Postavy nemají výraznější hloubku, abychom chápali motivace jejich jednání, ale základní extrapolace textu takový vhled do postav ani nevyžaduje. Postavy totiž jednají podle toho, co se jim přihází, jako by bez minulosti, což občas připomíná modelové situace z kurzu rasové nesnášenlivosti. Skinheadi jsou pašáci jen ve skupince, primátor má plnou pusu řečí o rovnosti a bratrství přesně do chvíle, než se opije při slavnostním otevření vietnamské restaurace a vyjeví své přání všechny cizince ze země vyhnat, novináři jsou povrchní, opravdové přátelství mezi Čechy a Vietnamci neexistuje. Epizodičnost textu zdůrazňuje přerývané vyprávění mýtu o dračím králi Šianguovi, jeho synovi Thu a dívce Xuan, který se váže k hlavní linii příběhu spíše jen jako motto jednotlivých kapitol.

velké téma I když dějová linie může na první pohled někomu připadat nepropracovaná, text rozhodně není středoškolsky pojaté sociálně kritické vyprávění ze života vietnamské komunity. Jde o autentický vhled do jejího všednodenního života, strachu komunity i izolovanosti. Tam, kde text ztrácí na obsahové propracovanosti,„zaskakuje“formálně zvládnutí styl vyprávění: suverénní, ironizující i úsporný. Lan Pham Thi výtečně pracuje s obecnou češtinou, kterou mixuje s vietnamštinou. Má velké téma, pozorovací talent a v této chvíli i výhodu významného vydavatelského domu, který umí se svými autory pracovat.

Možná by knize slušelo komornější grafické zpracování bez ilustrativních fotografií, které mají ohavně šedé stínování a navíc přetékají ze sazebního rámce, ale Knižní klub ví, co mají jeho čtenáři rádi. I kdyby novela Bílej kůň, žlutej drak nebyla tak prodejně úspěšná jako román Jiřího Šulce Dva proti říši, který získal cenu před dvěma roky a prodalo se ho přes 26 tisíc výtisků, upozornili porotci na zajímavý talent, jenž může českou literaturu (a společnost) obohatit o „jiný pohled“: pohled migranta, autora druhé generace přistěhovalců, který je stejně doma (nebo stejně cizí) jak ve vietnamské, tak i české kultuře. Tento pohled nám zatraceně moc chybí.

Nnarozena v Čechách „Jsem Češka. Narodila jsem se tady. A nejspíš tu i umřu. … Jsem Vietnamka. Pro všechny,“ říká vypravěčka románu Bílej kůň, žlutej drak. Lan Pham Thi se narodila roku 1990 v Sokolově. Střední školu absolvovala v Písku, kam umístila i děj své oceněné prvotiny, kterou vydalo nakladatelství Knižní klub. Nyní studuje na univerzitě v Kuala Lumpuru obor environmentální management a informatika. Její rodiče přišli do Československa v osmdesátých letech, oba pracovali v továrně na výrobu nádobí. Rodina nyní prodala obchod v Chebu a stěhuje se do USA. Lan Pham Thi je první autorkou s vietnamskými kořeny v České republice.