Románové hledání ztracené historie

17. 9. 2008  Pražský deník  str. 25  Kultura  PETR KOVAŘÍK

Praha/ Už třináctý ročník Literární ceny Knižního klubu byl včera zakončen vyhlášením jejího vítěze. Stal se jím jedenačtyřicetiletý učitel Martin Sichinger s románem nazvaným Cukrový klaun. Není to jeho prvotina, už v roce 2005 vydal sbírku povídek Přes čáry a vlny.

Jak je u Literární ceny Knižního klubu pravidlem, román už byl také vydán. Autor jeho děj rozvíjí z jihočeské oblasti Sudet, kde kdysi bývala vesnice Lešany a kde v komunistické éře býval vojenský újezd Boletice. Původní obyvatelstvo bylo vystěhováno, o zbytek zkázy se postarala armáda. Přesto autor, prostřednictvím několika postav spjatých generačním či místním poutem, rozkrývá minulost těchto míst i několika generací, které zde žily.
V centru vyprávění je dvacetiletý fotograf Aleš, který o minulých dobách ví pochopitelně pramálo, o to víc jej však přitahují tajemství spjatá s místním zámečkem či bývalými grafitovými šachtami. Autor je dobrý vypravěč; dokáže čtenáře udržovat v napětí ať už střídáním časových i místních rovin, či postav, které staví do ohniska zájmu v jednotlivých kapitolách.

Má to i stinnou stránku, děj se mu poněkud tříští, má příliš mnoho bočních linií a místy jej lze těžko sledovat. To však nic neubírá na tom, že autor připomíná jedno ze stále živých témat – oživuje zapomínanou historii míst, která buď zmizela z mapy země, nebo ztratila své původní obyvatelstvo. Přesto však stále žijí ti, kteří jsou ochotni po rodových historiích pátrat a tajemství nově osvětlovat. Autorovi k tomu kromě jiného posloužila zmizelá kronika Lešan, kterou její pisatel po léta ukrýval a ukrývá ji i její současný pokračovatel v nejistotě, do jakých nepovolaných rukou by se mohla dostat.

Sichinger v závěru děkuje autorce jedné reportáže z časopisu Respekt, v níž otec hledá svoje zmizelé dítě. I tento motiv totiž autorovi posloužil, a to dokonce dvakrát. Poprvé mu dává možnost přenést pátrání až do Španělska, při hledání okolností, za nichž zemřela zmizelá dívka Klára. Podruhé pátrá otec po zmizelém Alešovi poté, kdy se k takovému pátrání nemá policie. A právě toto pátrání jej přivádí do míst někdejších štol.

Aby toho nebylo málo, přidává autor v závěru rozluštění ještě jednoho tajemství, spjatého s tím, co vlastně nacisté za války v těchto místech provozovali a proč ještě po letech postavy tajemně umírají.