Dlouho jsem si netroufal

20. 9. 2007  Květy  str. 29  Ze zákulisí

5 minut se... spisovatelem Jiřím Šulcem

Vaše kniha Dva proti Říši, která získala Literární cenu Knižního klubu, netradičně zpracovává historii atentátu na Reinharda Heydricha. Jak jste na toto téma přišel?
Chodil jsem čtyři roky kolem zdí kostela rozstřílených kulomety jako student střední školy v pražské Resslově ulice. Téma atentátu mě dlouho fascinovalo, ale netroufal jsem si na něj. Teprve když už jsem byl starší než Gabčík s Kubišem, tedy spíš ve věku Heydricha, rozhodl jsem se do toho pustit.

Někde jste se mohl opřít o historické prameny, ale třeba u líčení pocitů parašutistů v posledních chvílích života jste musel značně popustit uzdu fantazii, že?
Ano, nejtěžší část mé práce bylo snažit se poznat, jací ti lidé doopravdy byli. Situace v té kryptě, kde jsem se snažil inspirovat, je nepředstavitelná.

Celý příběh je do jisté míry kontroverzní…
Natolik, že jsem nikdy přesně nepochopil, jak je možné, že přežil čtyřicet let komunismu. Vysvětluju si to tím, že šlo o výjimečně silnou událost, kterou nebylo možné eliminovat.

Vaše knížka má tu zvláštnost, že jste ji původně napsal v angličtině. Proč?
Nejdřív jsem začal společně s anglickým editorem psát jinou historickou knihu o operaci britských výsadkářů, kteří v roce 1942 ve Francii ukradli Němcům radar. Ale ve Velké Británii nebyla vydána a pro český trh se mi téma zdálo hodně vzdálené. A tak jsem jako druhý pokus začal psát o atentátu na Heydricha, kde jsem se snažil propojit anglické a české reálie. Jenže britská nakladatelka řekla, že ten příběh je příliš neuvěřitelný. Tak nevím, jestli se jí nelíbilo téma, nebo spíš autor.