Naděje a povzbuzení pro další spisovatele

23. 9. 2006  Mladá fronta DNES  str. 3  Scéna – téma  ALICE HORÁČKOVÁ

Je to zřejmě jediná literární cena v Česku, která autorovi vítězného rukopisu přinese nejen finanční odměnu ve výši padesáti tisíc korun, ale garantuje i vydání. I když ohromující příval tisícovky textů v prvním ročníku se zatím nezopakoval (nyní jich chodí kolem stovky), Literární cena Knižního klubu si za jedenáct let svého trvání vydobyla solidní ohlas. Napomáhá mu i to, že se v posledních letech porotě dařilo "vyhmátnout" nové, dále ceněné a čtené talenty. Škoda jen těch nepříliš invenčních obálek u oceněných titulů. V tomto smyslu se skutečným objevem roku 2001 stala Hana Andronikova s románovým debutem Zvuk slunečních hodin - strhující tragickou romancí, která bez sentimentu líčí nálady a city, putuje předválečným Zlínem, Indií, nacistickými koncentráky i Amerikou. Autorka příběh psala dva roky a do soutěže vstoupila vlastně náhodou - nakladatelství ji samo požádalo, zda tam její evidovaný rukopis může přeřadit. Podobným zjevením byl loni i moravský nemocniční technik Martin Šmaus a jeho prvotina Děvčátko, rozdělej ohníček. V sytých, podmanivých obrazech vypráví o Romech a jejich odvaze zpřetrhat kořeny. Knihu psal tři roky, kromě manželky se nikomu nesvěřil, rodina i sousedé se o jeho literárních ambicích vlastně dozvěděli až po vítězství v ceně. Stejně jako román Andronikovy i ten Šmausův posléze získal poctu Magnesia Litera a dočkal se dotisku.

Začínající i zkušení
Cena však není určena jen začínajícím autorům, naopak: spisovatelé se soutěže mohou účastnit i opakovaně, podmínkou je forma novely či románu, dílo dosud nepublikované a napsané v češtině. Porotu dle zvyku vedl předseda Obce spisovatelů, bývají v ní kritikové, knihkupci i autoři - letos kupříkladu Petra Hůlová. Ostatně Hůlová je šťastným příkladem autorky, která svou prvotinu beze slávy a soutěží uplatnila v renomovaném nakladatelství. Mnoho spisovatelů, zejména těch mimopražských, má však jinou zkušenost. "To není pocit, ale naprostá jistota - český autor, pokud není mediálně známý a komerčně úspěšný, jen velmi obtížně hledá nakladatele," říká ostravský prozaik Miroslav Stoniš, jemuž odměna v Knižním klubu pomohla vybřednout z dluhů. O klání se dozvěděl, jak už to bývá, náhodou - nechal se umluvit k členství v Knižním klubu a v jeho katalogu pak objevil výzvu k přihlášení. Letošního laureáta Vojtěcha Mornsteina zase do soutěže přihlásila dcera, nechtělo se mu podstupovat vysilující kolečko s předváděním vlastního rukopisu. Stejně jako Šmaus či Stoniš také Mornstein na Cenu Knižního klubu pohlíží s povděkem - jako na naději a povzbuzení dalším, aby se nebáli to zkusit. "Je to od nakladatelství velice sympatický počin: aby ti, kdož se podívají na své americké či německé protějšky s čtenářskou obcí o jeden až dva řády větší, neupadali do trudnomyslnosti," podotýká Mornstein.

Literární cena Knižního klubu si za jedenáct let svého trvání vydobyla solidní ohlas.