Kolečko se pomátlo

30. 11. 2006  Ikarie  str. 60  Vivisektor  Pavel Vinický

TIP IKARIE 
Poměrně dlouho jsem přemýšlel, kam knihu Vojtěcha Mornsteina - Gorazdův limit zařadit. Sociální freska? Společenská satira? Nebo katastrofický román? Každopádně si myslím, že to s oblastí sci-finebo fantasy moc nesouvisí, a tudíž si nejsem jistý, zdali recenze knihy patří na stránky tohoto časopisu. Na druhou stranu, zpracování tématu se nebezpečně blíží hororu, kdy nás autor má v úmyslu pořádně vystrašit bez použití nadpřirozených propriet. Jako pomůcky mu bohatě stačí tak obyčejné rekvizity, jakými jsou auto, dálnice (naše D1) a pochopitelně člověk. A s tím si autor vystačí na celý příběh. Jistě, existují mnohá díla v historii, která využila podobné kulisy (ovšem D1 není v žádné z nich). Vzpomeňme například Christinu od Stephena Kinga. Nebo množství povídek čerpajících z toho, že člověk a auto jedno jsou, povídek o agresivitě na silnicích, připomínajících regulérní válku. Vojtěch Mornstein však nezapadá do žádné podobné škatulky. Vyšlapal si vlastní cestu. A o co vlastně jde? Příběh se odehrává v současnosti. Možná i v blízké budoucnosti, ale tak blízké, že ji klidně můžeme nazvat zítřkem.

Prostor děje je ohraničen dálnicí D1 a přilehlými pozemky, přibližně mezi Valmezem a Brnem. A hlavními aktéry se stávají auta a jejich osádky směřující z bodu A do bodu B, v inkriminovaný páteční večer a noc náhodně projíždějící naším dějovým úsekem, tedy bodem X. Velmi důležitým faktorem je i profesor Jeroným Gorazda, nebo spíše jeho počítačový model s názvem Stanovení limitní dopravní kapacity příměstských dálničních komunikací. Tento systém je zkušebně v provozu na ředitelství Dopravní policie a jeho hlavním úkolem je na základě všech myslitelných i nemyslitelných vstupů určit bod, kdy se další jízda po různých komunikacích stane trvale neudržitelnou. Laicky řečeno, kdy začnou vznikat zácpy. A k jedné takové obrovské zácpě dojde na D1, v pátek večer. Budou oběti na životech, někteří lidé si sáhnou na dno, někteří překročí pomyslný Rubikon a jiní ve své malosti nezklamou. Vzniknou obrovské škody na majetku, rozuměj převážně na autech. I když je celá kniha o jedné obrovské zácpě, dokázal autor velmi čtivým a satirickým stylem vykreslit něco, co se děje v mnoha případech už dnes. A z toho dost mrazí. Možná se snažil poukázat nenásilnou formou na stále rostoucí počet aut, na přeplněnost silnic, ale hlavně na neochotu nás lidí odříci si pohodlí vlastního auta a mnohdy zbytečné jízdy omezit na minimum.

Určitě se jedná o varovně vztyčený prst. Stejně jako u kácení deštných pralesů, tání ledovců nebo rozsáhlých ekologických havárií. Ale forma zvolená Vojtěchem Mornsteinem je mírnější a o to děsivější. Ten z vás, kdo jezdí po D1 často a přečte si tuhle knihu, bude mít pocit, že se jedná o podrobnější reportáž ze současnosti. Nejspíš ze začátku či konce slunného víkendu. A ten, kdo má to štěstí a pohybuje se jen po okreskách, se určitě zamyslí nad tím, že ani na nich nejezdilo tolik aut jako za poslední roky. Všichni se však po přečtení shodneme, že se nejedná ani o fantasy, utopii nebo sci-fi, ale o pokus vystrašit nás současností. Vojtěch Mornstein knihu napsal lehkým perem a nechybí humor ani nadsázka. Celý příběh se čte velmi dobře. Jen ke konci už malinko dochází dech. Možná je to neměnnou kulisou příběhu, nebo někomu může chybět akční konec, ale nic to nemění na tom, že Gorazdův limit se vymyká klasickému hodnocení běžného čtenáře.