Gorazdův limit má své zřejmé literární meze

26. 9. 2006  Hospodářské noviny  str. 10  Kultura  Petr Fischer

KNIHA OCENĚNÁ KNIŽNÍM KLUBEM, PRAHA, 26. 9. 2006

Už po jedenácté uděloval Knižní klub cenu pro český román, za niž si vítěz kromě padesáti tisíc korun odnese i prémii v podobě vydání svého díla. V letošní soutěži, do níž bylo přihlášeno dvaaosmdesát nových děl, u poroty (předsedal spisovatel Ivan Binar) vyhrál biofyzik Vojtěch Mornstein a jeho katastrofický román z dálnice D1 Gorazdův limit. Mornsteinova vize dokonale naplňuje žánr: je bláznivá, a přitom velmi realistická, stačí jen myslet dál než na čtyři volební roky. Co se může stát v noci na dálnici mezi Prahou a Brnem, která se ucpe auty, by dokázal popsat leckdo. Vojtěch Morstein o tom napsal román, kterému nechybí jistý spád, kritický osten a sympatický ironický nadhled vědce. Splétají se tu příběhy lidí, kteří zvolna poznávají, že automobilismus opravdu nepatří k tomu nejlepšímu, co lidé vymysleli. Jednou prostě všichni narazíme na pomyslný limit profesora Jeronýma Gorazdy, kdy komunikační dálnice (nejen dopravní) už neunesou zátěž, na niž jsou dimenzovány, a začnou se hroutit. A s nimi i důležité záchranné systémy. Mornsteinův apel nelze jen tak přeslechnout, na to je příliš současný a pravdivý, zato jeho literárnímu zpracování je co vytknout.

Čtenář se zpočátku do knihy jen těžko dostává, místy má pocit, že jde o studentskou práci - nabraný vypravěčský drajv se vzápětí nečekaně rychle ztrácí, humor má občas infantilní podobu (Českomoravský chameleón, blíže neurčené noviny; Turbotron, vůdčí rocková kapela atd.), opakují se figury, které už po druhém použití ztrácejí vtip. Vyprávění i přes tyto zádrhele nakonec běží dál, tu a tam na chvíli strhne, ale zkušenější čtenář by mohl klidně několik stránek přeskočit, protože jsou buď nadbytečné, nebo dokáže přesně odhadnout, co na nich bude. Není to jen bolest knihy Vojtěcha Mornsteina. I předchozí vítěz ceny Knižního klubu Martin Šmaus, který za knihu Děvčátko, rozdělej ohníček dostal také cenu Magnesia litera, se potýkal s literárněkritickými problémy. Fauly proti umění psát naštěstí nepřebíjejí to hlavní. V těchto případech je to důležitá angažovaná výpověď a kvůli ní i přejedený čtenář rád přimhouří oko. Alespoň jedno.