Na knize o Romech Martina Šmause spolupracovala i Milena Hübschmannová

Jana Šedivcová  21. 9. 2005 ROMEA

Děvčátko, rozdělej ohníček“- „Na cikňi na bari, čarav tro voďori“– to je název nové knihy Martina Šmause, která získala ocenění Knižního klubu jako nejlepší kniha roku 2004. Název knihy vznikl podle stejnojmenné staré romské písně. Autor si tak svou knižní prvotinou připsal na svůj účet příjemnou částku 50 000 korun. K poslechu zahrála rokycanská romská kapela La Čhavendar. Na knize se podílela i nedávno zesnulá romistka Milena Hübschmannová.

„Rád bych chtěl poděkovat dnes již bohužel zesnulé Mileně Hübschmannové, profesorce romistiky, která s námi při vydání této knihy spolupracovala,“ sdělil odborný redaktor knihy Děvčátko, rozdělej ohníček – Jakub Sedláček. Kniha totiž obsahuje řadu romských slov a frází, které bylo třeba zkontrolovat. „Naše práce vycházela z romsko-českého slovníku, který napsala právě paní Hübschmannová a za to jí patří veliký dík,“ uvedl dále Sedláček.

Včerejší slavnostní vyhlášení v pražském Rudolfinu moderoval herec Tomáš Hanák. „Jsem moc rád za tuhle knihu, po dlouhé době mne konečně nějaká knížka dostala a přečetl jsem jí skutečně jedním dechem a se slzou v oku,“ sdělili Hanák při slavnostním předávání.

Příběh malého romského chlapce Andrejka se odehrává převážně ve východoslovenské osadě Vyšné Poljany. „Popisy přírody a prostředí jsou skutečně autentické, na východní Slovensko jsem jezdíval často, hlavní postava je však zcela smyšlená,“ uvedl autor knihy Martin Šmaus. Martin Šmaus prožil své dětství a mládí v Rokycanech, kde žije dodnes poměrně početná romská komunita.“Jako děcka jsme kamarádili s romskými dětmi ze sousedství, měli tam celý dům. Zažil jsem toho s nimi spoustu, musím říct, dobrého i špatného. Byla to ale velice uzavřená skupina. Měl jsem pocit, že oni samy neví, kam vlastně patří,“ sdělil dále Šmaus. S velmi zajímavým projevem na předávání jubilejní 10. ceny Knižního klubu vystoupil také předseda poroty – spisovatel Ivan Binar. „Za mého poválečného dětství to byli prostě Cikáni. My jsme se jich báli pro jejich jinakost, nevěděli jsme, kde a jak se tu vzali. A nikdo nám ani neřekl, jakým nacistickým peklem zrovna prošli. Vůbec nic jsme o nich nevěděli a obávám se, že stále ještě víme po hříchu málo. Komunisté s citlivostí buldozéru chtěli z nich udělat nás. To se jim naštěstí nepodařilo. Vždyť ani z nás naštěstí neudělali sebe. Podařilo se jim však Romy znejistit a zpochybnit jejich identitu. Jen jim potvrdili, že jejich místo je na okraji společnosti. My si stále ještě neuvědomujeme, že náš stát není a nikdy nebyl národním státem.

V naší republice žilo a žije spousta národů. Je pestrá jako duha. Proč víme tak málo o barvě v duze, která se klene zrovna vedle nás? Proč Romy po staletí ignorujeme? ,“ řekl ve svém projevu Binar. „Když jsem si přečetla soutěžní rukopis vítězné knížky, já i moji kolegové jsme se samozřejmě domnívali, že autor musí být Rom,“ uvedla další členka poroty, spisovatelka a scénáristka Tereza Brdečková. Fakt, že autor Martin Šmaus skutečně dokonale popsal prostředí romské komunity a že se mu podařilo velice dobře ukázat podstatu romské nechtěné odlišnosti a odloučenosti, svědčí o tom, že Šmausovo prvotina má šanci na úspěch. „ Z knihy je cítit, že to co autor popisuje skutečně sám prožil, ale přesto si udržuje jakýsi odstup, aby to dokázal přiblížit čtenáři. Pro mě je tato kniha obrovským zážitkem,“ sdělila dále Brdečková. Přečtěte si tedy i vy příběh napsaný z úžasu nad mizejícím světem koní a bryček, z opojení nad omamnou a těžkou vůní letních nocí, z obdivu k lidem, kteří ještě nezapomněli, že také kdysi byli malí, a ještě dokážou hledat a snít.