Cikánský román

6. 10. 2005  Reflex  str. 65  Labyrint kultury – literatura  STANISLAV ŠKODA

Letošní, jubilejní, desátou cenu Knižního klubu, největší české soutěže autorů dosud nevydaných textů, vyhrál v září román Děvčátko, rozdělej ohníček (Na cikňi na bari, čarav tro voďori) debutanta MARTINA ŠMAUSE (40). V příběhu Andreje Dunky, jehož jako malého chlapce odvezou z osady ve východním Slovensku do Prahy a který se na východ pokouší opakovaně vrátit, zobrazuje na pozadí „velkých“ dějin Československa od začátku sedmdesátých let do roku 1993 i „malé“ dějiny jedné početné romské rodiny.

Jak jste se vlastně k tématu vašeho románu dostal? Kde jste sbíral látku?
Už dvacet let miluji cikánskou hudbu, která mě inspiruje. Vždycky, ať už to bylo s rodiči v Rokycanech, v Plzni, nebo později s mou rodinou v Odrách, jsem žil v sousedství s Cikány.

O Romech zatím mnoho krásné literatury napsáno nebylo. Myslíte, že by třeba vaše kniha mohla nějak změnit přístup bílé většiny?
Věřím, i když vím, že v minulosti mělo psané slovo větší váhu. Například doufám, že by mohlo být samotné označení tohoto etnika, slovo „Cikáni“, zase bráno s plnou vážností jako nepejorativní označení příslušníků určitého národa. Tak jako je už dnes třeba Ida Kelarová hrdá na to, že hraje „cikánskou“ hudbu a pan Kotlár z Českého Krumlova, že provozuje „cikánskou“ krčmu.

Vy sám používáte slovo „Cikán“ namísto korektního „Rom“. Dokonce v knize píšete: „To už bylo dávno, zamyslel se starý pán, z Cikánů jsou teď Romové, už nezpívají, netančí ani nejajkají pod hvězdami, ale žijí dál po svém.“
Samozřejmě jsem o tom dlouho přemýšlel. Myslím si, že „Cikán“ a „Rom“ jsou slova, která označují stejnou osobu, ale ve dvou různých jazycích.

Váš hlavní hrdina Andrej Dunka se sice nepříliš úspěšně, ale přece snaží prolomit začarovaný kruh bezútěšnosti a vrátit se zpátky ke kořenům. Myslíte, že je to reálné?
Jakmile se Cikáni rozpustí v naší společnosti, budeme velmi ochuzeni. Snažil jsem se proto nasměrovat hrdinu své knížky, Andrejka Dunku, proti tomuto proudu, i když se ta postava někdy chová trochu naivně. Na druhou stranu on ale volí jen mezi větším a menším zlem.

Místy avšak popisujete, ač bez etických soudů, život romských rodin v českých městech velmi naturalisticky i se vším, co gadžům nahání tolik hrůzy. Nebojíte se nějaké negativní reakce?
Nemohl jsem se tomu vyhnout, pokud to nechci brát tak, jak to předkládají česká média nebo romské časopisy. Když mě bude kritizovat člověk, jenž tuto problematiku zná, nebudu proti. Člověku, který si z toho dělá živnost, stejně nevěřím, a nebudou mě tedy zajímat ani jeho výtky.