Martin Šmaus: Děvčátko, rozdělej ohníček

3. 11. 2005  Právo  str. 2  Salon

Zázraky se pořád ještě dějí. I v literatuře. Knižní klub vydal (jako vítěznou práci své desáté, jubilejní Literární ceny) prvotinu autora předtím ještě nepublikujícího ani časopisecky, příběh „cigána“ Andrejka, který je z Poljany na východě Slovenska kvůli svým hbitým prstům propůjčen příbuzným do pražského Žižkova. Výsledkem totální změny života je pobyt v pasťáku, zatímco rodina přesídlí do Plzně. Houpačka života se na čas vychýlí na přívětivější stranu, aby se pak o to více přehoupla k tomu horšímu. V potyčce s gádži je sebeobrana kvalifikována jako vražda. Od vězení ho zachrání psychiatrická léčebna, listopad 1989 osvobodí. Vydá se se svou nevlastní sestrou hledat ztracený domov...

Autor, který není romista, napsal jakýsi pedagogický román, do něhož vybral možné varianty osudových křižovatek romského etnika. Není to však nic sestrojeného, naopak jde o velmi čtivý text, který možná ochraňovatelům politické korektnosti způsobí kopřivku -Šmaus nešetří nikoho, ale provádí to velmi vyzrálým jazykem, podobajícím se v pasážích o životě na východě třeba Olbrachtovi. Podařilo se mu až obdivuhodným způsobem postihnout jinakost romského naturelu, který se nedá byrokraticky změnit od stolu. Anglal ma ďives, palal ma šišitno, přede mnou světlo, za mnou tma... a co bylo včera, jako by vůbec nebylo. Ale když nenajdeme své kořeny, tak co potom?