První významný český román o Romech napsal rokycanský rodák Martin Šmaus

12. 10. 2005  Plzeňský deník  str. 24  Publicistika  IVO FENCL

Pod názvem písničky 'Děvčátko, rozdělej ohníček' (Na cikňi na bari, čarav tro voďori) nám na 255 stránkách vypráví Martin Šmaus lyricko-baladický dobrodružný příběh cikánského kluka a mladého muže. Osudy hrdinů knihy se proplétají od nejvýchodnějších cikánských osad na Slovensku až do ghet v Plzni na Petrohradě, do Rokycan, do zchátralých činžáků zbořeného starého Žižkova, na pražské hlavní nádraží, do čtvrtí, šachet a putyk v Mostě, v Ústí, v Ostravě a do srubů dřevorubecké Poljany. Jde o příběhy romantické lásky, přátelství, nenávisti, pokoření, zrady, pomsty, (ne)odpuštění. Nechybí násilí, vraždy, policejní vyšetřovaní, šikanování v polepšovně, líčení poměrů ve věznici na Borech a v psychiatrické léčebně v Dobřanech. Lidského štěstí je v knize poskrovnu, ale o to je tam více přírodních krás, které stejně jako povahy svých lidí zná autor důvěrně. Jen šokující věrohodností lze vysvětlit, že členové umělecké poroty soutěžní anonymní rukopis mezi více jak stovkou dalších považovali za dílo Roma. Za profesionální úroveň zpracování byl v půli září oceněný první cenou Knižního klubu a kniha se nejspíš stane prvním významným romským románem v moderní české literatuře.

Nám gadžům autor nastavil zrcadlo pohnuté historie cikánského etnika od poválečného období do současnosti. V českém textu jsou četné věty a slova jazyka romaňi - hlavně přísloví a pokyny pro holé přežití, vyjadřující protikladnou morálku menšiny, která po tisíciletí odolávala nedůvěřivé nebo často otevřeně nepřátelsky naladěné majoritní společnosti a jejím asimilačním tlakům. Příběh je i skrytě symbolickým obrazem osudu dnes už čtyřicátníka Šmause i jeho rodiny. Za minulého normalizačního režimu, ač např. sám pravidelný vítěz matematických olympiád a nejlepší žák základní školy v Rokycanech, nakonec nic nemohl, neboť místní komunistická vrchnost jej odsoudila k údělu outsidera, který o vzdělání a přiměřené sociální začlenění musel dlouho těžce bojovat, jít za ním oklikami, často po kolenou... Předzvěstí Šmausova "cikánského" údělu bylo i jeho narození, když jej citově založená a literárně vysoce vzdělaná maminka porodila "na cestě" na rodné Vysočině v Jihlavě, ač jej fakticky odnosila v Rokycanech, stejně jako jeho dva mladší bratry.

V Rokycanech (a v Plzni po přestěhování) prožil mládí a chlapectví, měl tu romské kamarády. Z prvního patra maloměstského rodového barokního domu Na pátku, který bývalí mocipáni nechali zbourat, se s rodiči po celé dětství díval do oken bývalého kláštera, kde jako na obrazovce mohl sledovat život a zvyklosti místní i putující romské komunity. Není vyloučeno, že první knížka autora, která vkládá odvážně prsty do ran, které jsou stále otevřené, vyvolá nesouhlasné reakce i mezi Romy. Vypravěčskou otevřeností, mravním relativizmem, porušováním společenských vztahových tabu, patří ale kniha do post-moderního proudu. Navazuje na názory a životní praxi vrstevníků a příslušníků mladší Šmausovy umělecké generace. Autor, technik-inženýr s rodinným uměleckým založením, umí v romaňi zpívat při klavíru i kytaře.

Pro rodinu bylo vydání knihy šokem, svoje třetí zaměstnání spisovatele po tři roky utajil dokonale. "Hlavním bodem jeho tvůrčího zvratu," myslí si jeho maminka, "byl zřejmě už jeho delší pobyt v Nepálu a Peru v devadesátých letech, spojený s další životní a duchovní zkušeností a s uměleckým obratem."

Je pravděpodobné, že se prvotina dočká televizního a filmového zpracování. Životními příběhy Romů v próze se u nás zatím zabývala jen zesnulá spisovatelka-Romka Elena Lacková a Josef Klíma v detektivce z osmdesátých let Radikální řez.