Co dělá ostravský spisovatel Miroslav Stoniš v létě?

5. 8. 2003  Moravskoslezský deník  str. 19  Kultura  Karel Vůjtek

Přednedávnem pořádně rozvířil prozaik, dramatik a básník Miroslav Stoniš hladinu českého literárního života, když v anonymní soutěži Knižního klubu v Praze získal první cenu rukopisem románu Paterek a pastýřka laní.V současné době je kniha po autorských korekturách a na knižních pultech by se měla objevit po prázdninách. A brzy po ní další Stonišova novinka Zpěv o láskách a rozkoších sodomských, kterou chystá k vydání nakladatelství Carpe diem. První otázka je tedy nasnadě.

Co dělá spisovatel v létě? Odpočívá? 
To, co na jaře, na podzim, v zimě, po celý rok: píšu. Nový rozpracovaný román se jmenuje Vznešený pan Pavel a je to sci-fi. Odehrává se v neurčitém čase v budoucnosti, kdy lidstvo je na tom velice špatně - lidé jsou ubozí, krutí, zlí, nenávidí se ... Opravdu nic pěkného.

Vraťme se na chvíli k oceněnému románu. 
Je to, jak už je u mě pravidlem, opět román o lásce, tentokrát mladého kněze ke studentce, odehrávající se v Beskydech. Ani tento román není opsán ze života, se skutečnou materií má málo společného. Všichni jeho hrdinové jsou tak trošku praštění a může se zdát, že ani nejsou z tohoto světa. Například markýz Gero, ztělesňující jisté tendence v naší společnosti, se v románu objevil nikoliv z mé, nýbrž ze své vůle, a už se z něho nedal vypudit. Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že je to román kritický a vážný, ale já si myslím, že je to román humoristický. Román, v němž jsem si hrál spolu s postavami a naprosto mi nezáleželo na tom, aby byl jakýmsi otiskem doby. Možná by se to dalo také říci, že je to hra se současností, ale v žádném případě s láskou, protože ta je hlavním hrdinou - paterkem brána velice, ba až tragicky vážně.

Myslíte při psaní na určitého, dejme tomu svého ideálního čtenáře? 
Já musím psát tak, aby se to líbilo mně, a musím se u toho psaní bavit. Jakmile se začnu otravovat, je to k ničemu. Nedělám si plán, než začnu psát, nevím o své nové knížce nikdy nic. Mám jen jakousi nejistou představu, nechávám se vést tím, jak se to samo začíná rozvíjet.Objevují se postavy a dělají si, co chtějí.

Vybral byste si mezi svými knížkami tu vám nejbližší či takovou, o které si myslíte, že se vám nejlépe povedla? 
To se v každém životním údobí mění, ale v současné době se mi asi nejvíce líbí Zpěv o láskách a rozkoších sodomských. Asi také proto, že jsem ho psal v době své mladosti v roce 1969. Nejniternější vztah mám asi k románu Paterek a pastýřka laní.

A na které knížce se vám nejlíp pracovalo? 
Je to tisícistránkový román, který se nyní v páté nebo šesté verzi jmenuje Nevěsty ve starobylých košilích. Že se mi na tom pracovalo dobře, usuzuji z toho, že kdyby se mi to nepsalo dobře, tak to skončím, když to má dvě stě padesát stran. A já najednou zjistil, že těch stran je tisíc. Jiné vysvětlení pro to nemám. Jenže tak obsáhlý román nikdo nevydá.

Máte tip na nějakou letní odpočinkovou četbu? 
Nevím, jestli bych dovedl rozdělit knížky na čtení dejme tomu k vodě a ty ostatní. Celý rok čtu knížky, které mě baví, takže i takové, které může někdo nazvat letní četbou.
Jsou to třeba všechny možné detektivky počínaje Francisem a Simenonem, stále se také vracím ke klasické literatuře, k Stendhalovi, Balzakovi, Dickensovi a k mým autorům nejmilovanějším: Vančurovi, Hrabalovi a Poláčkovi. Ale mám autory a knížky, které si teprve slibuji přečíst, například Tolstého tetralogii Vojnu a mír a Cervantesova Quijota.

A na krásnou letní krajinu? 
Tou je pro mne Split a Diokleciánův palác.Moc se mi tam líbí nejen proto, že jeho kameny doslova dýchají historií starou dva tisíce let, ale pro nádherné moře za zády. Říkal jsem si, že to je místo, kam bych se okamžitě přestěhoval, kde bych mohl žít.