Miroslav Stoniš: Od dětství jsem býval v jednom kuse zamilován

Dobré čtení  2003  Denisa Novotná

19. března 2003 vyhlásila porota pod vedením literárního historika Antonína Jelínka vítěze 8. ročníku Literární ceny Knižního klubu. Tentokrát se porotci shodli na románu Miroslava Stoniše Paterek a pastýřka laní.  Šťastný autor převzal prémii 50 000 Kč a jeho kniha vyjde  na podzim letošního roku. Ačkoli jsou v České republice desítky literárních cen, jen minimum z nich je vyhlašováno nakladatelstvími.  Knižní klub je tedy v této aktivitě ojedinělý - nabízí možnost publikovat původní dílo, garantuje vydání a autora odměňuje prémií. Stonišův humoristický román vypráví příběh lásky mladého moravského kněze a osmnáctileté dívky, jež vyústí ve zběhnutí preláta z katolické církve. "U nás ve Slezsku  lidé říkali knězi „paterku," vysvětlil autor zdrobnělinu v názvu románu. Pětašedesátiletý Ostravák Miroslav Stoniš  je známý jako dramatik a scénárista televizních a rozhlasových her. 

Vaši hrdinové házejí za hlavu biblické přikázání „nesesmilníš“. Svým románem se strefujete do celibátu, potažmo do katolické církve  – a to nejenom prostřednictvím selhání mladého velebníčka … 
Přikázání mohou být jakákoliv a čím jsou tvrdší, tím častěji se porušují,  protože příkaz je vždycky svým způsobem něco proti lidské přirozenosti. V okamžiku, kdy paterek vidí, že kvůli lásce přestává sám sebe ovládat, jde za panem biskupem a vzdává se svého zaměstnání. Nemám v nejmenším úmyslu stavět se proti kterékoliv církvi, tím méně proti Bohu. Vždyť koneckonců biskupství, vrchnost mého hrdiny,  se k paterkovi zachová velice pěkně.

Téma lásky jako osvobozujícího aktu provází vaši tvorbu od jejího počátku až dodnes… 
Píši o tom, nač nejčastěji myslím, co se mě nejvíce dotýká. Od dětství jsem býval v jednom kuse zamilován a soudím, že dřív než ostatní kluci. Ty chvíle byly nejkrásnější v mém životě a proto jsem také začal psát. Moje literární začátky byly milostné dopisy, které jsem nikdy neodeslal. 

Dnešní doba přeje jednoduchosti, klipovému vnímání – a to se týká i literatury. Váš jazyk je však květnatý, lyrický, přímo vančurovský… 
To jsem strašně rád, že jste vzpomněla Vladislava Vančuru! Poprvé jsem ho četl v osmnácti devatenácti letech a byl jsem tak uchvácen a tak pod jeho vlivem, že mi trvalo velice dlouhou dobu, než jsem  se z  Vančurova sevření  oprostil. Ale miluji ho dodnes a nedám na něj dopustit, i když si uvědomuji, že je to autor, který nikdy nebude miláčkem davu. Je to nádherná četba!  

Když jste přijímal Literární cenu Knižního klubu, vaše žena plakala dojetím. Co znamená ocenění pro vás? 
Žena byla dojatá i za mě. Pro mě to znamenalo moc. Za prvé, že kniha vyjde – to je opravdu veliké štěstí. A pak také ta cena samotná, padesát tisíc, je v tuto chvíli vytržením trnu z paty.