Z manažerky se stala spisovatelkou

30. 3. 2002  Mladá fronta DNES  str. 3  Z východní Moravy  MONIKA KARÁSKOVÁ

Na počátku musí být příběh, který stojí za to vyprávět, říká mladá zlínská spisovatelka Hana Androniková

Svůj knižní debut, román Zvuk slunečních hodin, vydala koncem loňského roku zlínská spisovatelka Hana Androniková. Za tuto svou první knihu získala Literární cenu nakladatelství Knižní klub.

Zlín - Děj knihy Zvuk slunečních hodin se odehrává ve třicátých a čtyřicátých letech především v prostředí baťovského Zlína. Je to příběh muže a ženy, jejichž idylický vztah tragicky poznamená německá okupace a holocaust. Literární styl románu evokuje ve čtenáři vypravěče muže, spisovatele v nejlepších letech, téměř pamětníka. Prošedivělého, zkušeného. Překvapí vás, že autorkou knihy je mladá, hezká žena, která nikdy nemohla prožít vše, o čem napsala. Hana Androniková se narodila ve Zlíně. Vystudovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, angličtinu a češtinu. Rok žila v Kanadě. V devadesátých letech se svezla na vlně podnikatelského boomu. Jako anglicky plynně hovořící vzdělaná dáma se prosadila v oblasti personálního managementu. V roce 1998 se rozhodla pro odchod z „byznysu“, aby se mohla plně věnovat literatuře.

Co přiměje mladou ženu odejít ze zajímavého zaměstnání a začít psát knihu? 
Téma. Naprosto mě uchvátilo. Je zajímavé, jak tyto věci fungují. O něčem, co jde dosud mimo vás, se postupně dozvíte pár skutečností, které vás zcela pohltí. Tak to bylo v mém případě. Začala jsem se do toho nořit a měla jsem čím dál silnější pocit, že vím stále míň. A tak jsem musela zase zpátky do studovny.

Co vás na Baťově Zlíně tolik přitahuje? Jsou to konkrétní osobnosti, nebo obecně atmosféra třicátých let? 
Každopádně prvorepubliková atmosféra. Dnešní dědové a babičky na tu dobu rádi vzpomínají. Ohlížejí se na ni jako na léta životního optimismu. Pochopitelně je to také tím, že tehdy byli mladí. Přesto mi připadá tato éra pro Československo velice důležitá. Tehdy došlo k něčemu, co republika později ztratila a víckrát nezískala. A protože jsem ze Zlína, cítím i po letech ohromný vliv, který měla Baťova firma na rozvoj tohoto města.

To znamená, že vás oslovilo období první republiky, a tak jste se rozhodla přiblížit je v knize? 
Tak docela to nebylo. Na začátku byl příběh. Napadl mne příběh dvou lidí, kteří se potkají v době rozkvětu první republiky. Jejich vztah se pak odvíjí na pozadí toho, co v historii následovalo. Přišla válka a holocaust. To jsou skutečnosti, o nichž se nedalo nenapsat. Chtěla jsem vyprávět o rodině, o lidském vztahu, který je vláčen tím, co přichází. Přesto, že se jedná o zdravé a normální lidi, nedokáží se okolnímu dění ubránit. Nedokáží ovlivnit události, které nakonec zničí jejich životy.

Jak dlouho jste na své první knize pracovala? 
Přibližně dva roky. Rok a půl čistého času. Odešla jsem z práce a dopadlo to tak, že jsem jako školák celé měsíce vysedávala v archivech, okusovala tužky a četla tehdejší noviny a dokumenty.

Bylo to skutečně nutné? 
Pro mě to bylo důležité. A místy to bylo i docela zábavné. Snažila jsem se poznat dřívější lidi jako lidi. Noviny perfektně dokreslují život v jakékoliv době. Zjistíte, jak přemýšleli, co je zajímalo, jak se oblékali. Nakonec se přesvědčíte, že nám byli docela podobní, v těch základních věcech.

Proč jste se rozhodla hned napoprvé pro román? Nebylo by snadnější začít povídkami? 
Líbí se mi zkoušet různé literární útvary. Člověk musí asi zvažovat, jaká forma je nejlepší pro jeho téma. Román mi připadal skvělý, i když jsem pak chvílemi měla obavy, že jsem si vzala příliš velké sousto. Občas se mě zmocňovala panika. Teď si říkám, že bych mohla zkusit i něco jiného. Láká mě drama, tak možná se k tomu někdy v budoucnosti dostanu.

Píšete novou knihu? 
Dokončuji soubor asi osmi povídek ze žhavé současnosti. Název ještě nemám. Myslím, že jsou zase z úplně jiného soudku než Zvuk slunečních hodin. Ale slyšela jsem, že autor nemá moc mluvit o svých dílech a snažit se je posuzovat, protože jim prý sám nerozumí. Tak vám ani víc neřeknu.

Není Literární cena Knižního klubu pro další práci příliš svazující? 
To mi nepřipadá. Že se věc líbí porotě, to je povzbudivé. Ale člověk ve skutečnosti potřebuje hlavně vnitřní motivaci, hnací sílu a příběh, který stojí za to vyprávět.

Znáte už teď nakladatele, díky němuž si vaše vyprávění lidé přečtou? 
Nejsem v pozici autora, který může uzavírat smlouvy předem. Zatím jsem předběžně jednala s jedním vydavatelem. Ale na konkrétní odpověď je příliš brzy. Až povídky dokončím, uvidíme.

Co čtete, když nepíšete? 
Kromě klasiky, jako je Shakespeare nebo Blake, zrovna čtu třeba Thomase Bernharda. Na stole mám Dostojevského Idiota, ale zatím tam chudák jenom leží. Jinak mám slabost hlavně pro anglosaskou literaturu. Ze současných autorů se mi líbí Ian McEvan, Michael Ondatjee, Martin Amis, mám ráda severské autory, snažím se číst všechno možné. Taky se neustále vracím k mytologii. Ta mi připadá úžasně inspirativní. A pak také mnoho času trávím cíleným čtením materiálů pro svou práci. Ať už jsou to lékařská nebo matematická pojednání. Neodpustím si žádný detail a jsem ochotna kvůli několika větám nastudovat celou knihu. Nikdy jsem nebyla v Indii, ale můj čtenář to nesmí poznat.

V Indii jste nebyla, zato jste navštívila Thajsko. Vůbec hodně cestujete. Co na cestování máte nejraději? 
Do Indie bych se někdy ráda podívala, zatím se mi to nepovedlo. Cestování patří mezi zdroje inspirace. Člověk tak poznává nejen reálie cizích zemí, ale má zároveň šanci objevit své vlastní kořeny, kam patří, kde se cítí doma. A po čase vám stejně dojde, že některé věci jsou spíš otázkou vnitřního světa než toho, co nás obklopuje. Možná, že i tím cestováním někdy zkoušíme nahradit něco, co nám chybí uvnitř.

Dříve jste podnikala, dodnes hodně cestujete. Není vám doma se všemi těmi knihami občas po každodenním všedním mumraji smutno? 
Smutno mi není. Dostala jsem se k psaní velkou oklikou a asi bych u toho chtěla pár let zůstat, pokud to půjde. Ráda bych psala, protože nejen že mě psaní baví, myslím, že mě taky úžasně obohacuje. A pokud mám šanci trošku obohatit i čtenáře, pak je to přímo skvělé.