Viděno, slyšeno

30. 3. 2000  Večerník Praha  str. 6  Kultura / společnost  JIŘÍ MELÍŠEK

Prezident obce spisovatelů docent doktor Antonín Jelínek, který měl kostkované sako jako já, čímž mě velmi potěšil, zahájil pátý ročník Literární ceny Knižního klubu v pražském Lapidáriu. Kulturní smetánka, se sklenkami šampaňského v ruce, vyslechla verdikt poroty. Za psychologický román Stánek rozumu plodí nestvůry získal první cenu Jan Poláček, absolvent učení technického. Takže klobouk dolů před ČVUT. Tam se dnes rodí praví  umělci. Dále porota doporučila k vydání novelu Františky Jirousové Velmi vzdálený oheň. Devatenáctiletá autorka při přebírání ceny vzdorovitě přiznala, že studuje policejní akademii. Je to půvabná dívka a rád bych si od ní dal nasadit na auto botičky, ale slečna Františka směřuje výš. Teď právě na akademii probírají trestní zákon a za dva roky to bude slečna bakalářka. Škoda že při vyhlašování poroty nebyl pan policejní prezident. Pučí mu krásní policajti přímo před očima. Pan policejní prezident absentoval, za to o kousek dál a o hodinu později na Havelském trhu zasedli ke společnému stolu v restauraci Havelská koruna předsedkyně Senátu paní Libuše Benešová, podpředseda vlády Pavel Rychetský, primátor Jan Kasl a další. Pan František Soukup, majitel restaurace, si spolu  s elegantní chotí dávali bene. Restaurace slavila rok otevření a já se divil, že to tak dlouho vydržela, protože ceny jsou zde lidové, až parlamentní. Knedlíky s borůvkami stojí např. čtrnáct korun. Celou tu havelskou slávu uváděl Eduard Hrubeš, kapela hrála a všem šmakovalo. Je to česká tradice, že panovníci chodili dolů mezi lid. Pojedli s lidem, pobesedovali, a když se jim líbilo, zdrželi se. Paní Libuše Benešová se také zdržela. Byla milá a slušelo jí to. Zdrželi se i její bodyguardi, protože museli, i řidič. Já nemusel a zdržel jsem se rovněž. Je to příjemná restaurace a Havelské tržiště mám rád protože voní historií.