Smršť cen

9. 10. 2000  Týden  str. 84  Kultura  Pavel Mandys

Ani den bez ceny - tak by bylo možné komentovat literární dění minulých dní. Jen posuďte: poslední zářijový pátek Nadace Charty 77 oznámila, že její štědře dotovanou Cenu Jaroslava Seiferta získá Pavel Šrut. Hned v úterý nato nakladatelství Knižní klub pokřtilo knižní podobu vítězného rukopisu vlastní Literární ceny (Jan Poláček: Spánek rozumu plodí nestvůry) a vyhlásilo další ročník. Ve čtvrtek se rozdělovaly hned dvě ceny: Umbertu Ekovi předali manželé Havlovi Cenu Nadace Vize 97 a Obec překladatelů udělila Cenu Josefa Jungmanna (Jiřímu Joskovi za překlad Hamleta). A nakonec v pátek město Havlíčkův Brod v rámci místního podzimního knižního trhu rozdávalo další. A nutno dodat, že všechny zmíněné ceny mají svůj význam: 250 tisíc korun jistě potěší básníka, který má věčně hluboko do kapsy. Šance na vydání rukopisu v situaci, kdy ani již publikující spisovatelé nemají nic jisté, může motivovat nové talenty. V záplavě cizojazyčných knih stále převažují ledabylé a narychlo vysypané překlady (i když se situace pomaloučku zlepšuje), takže upozornit na ty dobré rozhodně neškodí, chvályhodné jsou i všechny aktivity snažící se povzbudit kulturní dění v regionech. A nebýt ceny Vize, asi bychom se v Praze těžko dočkali literární hvězdy Ekova formátu. Všichni laureáti si ceny bezesporu zaslouží, zatím se neozval jediný hlas zpochybňující rozhodnutí porot. Problém zmíněných cen a i většiny ostatních literárních ocenění spočívá v něčem jiném a právě minulý týden to názorně demonstroval. Zatímco totiž většinu zmíněných cen média zaznamenala buď jednosloupcovou zprávičkou nebo vůbec, kolem Eka se novináři, fotografové i televizní štáby rojili jako vosy. Samozřejmě je to dáno popularitou slavného zahraničního autora a exkluzivitou jeho návštěvy, nicméně prezidentská kancelář, která pražský pobyt Umberta Eka organizovala, vyšla požadavkům médií co nejvíce vstříc: průběžně je informovala, zvala na některé části programu, uspořádala tiskovou konferenci ve velkém sále Míčovny i panelovou diskusi v Obecním domě. Ostatní ceny již bohužel takové zázemí ani podporu neměly ať už nesou vinu jejich organizátoři, nebo média. Ale i v druhém případě by se vyhlašovatelé cen měli zamyslet, jak v senzacechtivých novinářích probudit větší zájem. V současné době totiž platí, že ani peníze, ani prestiž cenám příliš nepomohou, pokud se o nich nedozví veřejnost.