Poláčkovy noční sny

17. 1. 2001  Právo  str. 13  Kultura  Lenka Sedláková

Z románu Spánek rozumu plodí nestvůry (Knižní klub, 257 stran) naskakuje husí kůže: Aleš Hillig vyrůstá v babičkovsko-maminkovském matriarchátu příkazů a zákazů a následky jsou katastrofální. Uťápnutý chlapec se nebrání krutostem spolužáka ani pozdějších spolupracovníků, nikdy vlastně nedospěje a netuší, kým je. Nejde ani tak o to, že se nechová jako pořádný chlap, ale že vždycky zabije svoji důstojnost. Od dětství se učí přetvařovat a neupozorňovat na sebe. A přitom někde uvnitř sídlí démon zla, který jednou za čas vystrčí drápek a nakonec spořádaného Aleše spolkne úplně. Oč se vlastně Jan Poláček pokusil? Celkem úspěšně o psychologický román, neútěšný a depresivní. Že se odehrává z devíti desetin za socialismu? Ten příběh by mohl bez nejmenších problémů proběhnout i dneska, protože autorova kniha je málem psychiatrickou studií na téma rodiče a děti, manželství, vztahy v kolektivu. A proč ten zvláštní název? Kdy se vyplavují Alešovy úzkosti zcela a bez obalu? V nočních snech, jak jinak. A aby byl freudovský obraz románu kompletní, je Poláčkův temný příběh také knihou o sexu. První místo v literární soutěži Knižního klubu mu patří určitě plným právem.