Na okrese se urodily tři knihy ženských autorek

16. 12. 2000  Boleslavský deník  str. 4   MLADOBOLESLAVSKO  JIŘÍ SENOHRÁBEK 

KULTURA / Spisovatelky Táňa Nálepková a Jarka Jenčíková pokřtily v zasedací síni Městské knihovny svá literární dílka a prozradily něco o zdrojích vlastní tvorby

JIŘÍ SENOHRÁBEK

MLADÁ BOLESLAV - Benátecká spisovatelka Táňa Nálepková a její boleslavská kolegyně Jarka Jenčíková ve čtvrtek večer představily veřejnosti nové plody své literární tvorby. Zasedací síň Městské knihovny zaplnilo šedesát posluchačů, kteří se stali svědky velmi sugestivního autorského čtení. Přednes Jarky Jenčíkové byl navíc podbarven celkem zdařilou hudební improvizací flétnisty Tomáše Rýdla. Poezie Jenčíkové i próza Nálepkové se tematicky točí kolem otázky postavení žen v současné společnosti. Hned první vydaná kniha Táni Nálepkové byla poctěna Literární cenou Knižního klubu. "Román s názvem Scénář provinčního příběhu, za nějž jsem cenu obdržela, považuji i já za své nejzdařilejší dílo. Jeho hlavní hrdinkou je středoškolská profesorka, která v reálném životě ztrácí většinu mladistvých snů," komentuje vztah ke své nejúspěšnější knize autorka. První literární sklony se u Táni Nálepkové projevily už v raném mládí, opravdovou literaturu však, jak sama říká, začala psát až jako zralá žena, zbavená někdejších naivních iluzí: "Jako každá správná pubertální dívka jsem psala básničky, ty ale nejde označit za spisovatelský počin. Za svoji regulérní prvotinu považuji knihu Milovat po česku. Pokřtili jsme ji až dnes, přestože spatřila světlo světa jako první, dříve než tituly vydané chronologicky před ní." Těmito tituly myslela Nálepková nejen oceněný román, který již byl zmíněn, ale též biografickou črtu Světlana, která je portrétem populární sestry benátecké autorky. V Benátkách bydlí Táňa Nálepková od roku 1986, pět let předtím pak strávila v nedalekých Předměřicích. S prostředím maloměsta se ale rodilá Pražačka příliš nesžila. "Brzy se asi budeme stěhovat, ne ovšem někam daleko. Stáhneme se do hlubokých lesů v okolí Benátek, kde je klid," zasnila se benátecká občanka. Jarka Jenčíková potřísnila ve slavnostní chvíli sektem obálky hned dvou nových knih. Ač má už odrostlého syna a dceru, psala ještě donedávna pod dívčím jménem Váňová. "Bylo to snad z určitých obav. Nechtěla jsem zpočátku, aby byly moje literární sklony příliš nápadné, aby si lidé spojovali mé knihy s tou obyčejnou ženou, kterou potkávají denně na ulici a která má coby vychovatelka školy Na Karmeli zcela běžné povolání," vysvětluje samotná autorka. Právě syn Tomáš jí byl inspirací pro nově pokřtěnou prózu, jak už napovídá její název Synonáda: "Tomáš byl odmalička velice svérázný. Už jako dítě měl po otci nezvykle vysokou postavu. Ve školním věku se samozřejmě projevoval typicky dětským chováním, přitom měl však vizáž skorodospělého muže. Spolužáci ho tak považovali za poněkud vzdáleného staršího kamaráda, dospělí pak za exota. Byl a zůstal výjimečný a nezařaditelný," komentuje námětový zdroj svého nejnovějšího literárního počinu autorka a matka, která předčítala nejen prózu, ale i básnickou sbírku Videoklip duše. Básně shromážděné v takto nazvaném svazku jsou často psány volným veršem a mnohdy nepostrádají žensky rafinovaný humorný tón. Poezie je také hlavní oblastí literárního snažení Jarky Jenčíkové, jak dokládají už předchozí knihy Co jsem ti neřekla a Když holky nepláčou. Bylo skvělým nápadem spojit křest knih těchto dvou autorek v jediný večer, jejich tvorba je totiž sice odlišná literárním stylem, námětově se však vykazuje až překvapivou podobností. Jak to výstižně a s trochou nadsázky shrnula Táňa Nálepková: "Základem naší tvorby je ubrečená myšlenka, že my, ženy, jsme utiskované. Realita se liší od představ, které jsme měly, když jsme vyrůstaly. Každá žena si nevyhnutelně prožije stejnou zkušenost. Snad proto máme relativně hojné množství čtenářek."