Tragédie advokáta Mikyšky

20. 9. 1997  Svoboda  str. 2  Víkend - Spektrum  RICHARD SOBOTKA

S Oldřichem Šuleřem nad románem "Sláva a pád valašského pánbíčka"

Vzávěru minulého a počátkem tohoto století působil na Valašsku JUDr. Alois Mikyška, první advokát na Valašsku a možná i na Moravě, ředitel Občanské záložny, starosta Valašského Meziříčí a poslanec, který se zasloužil o nebývalý rozkvět města i Valašska, takže byl považován za valašského pánbíčka. Avšak neuváženým jednáním posléze přivedl Občanskou záložnu k bankrotu, čímž ožebračil množství drobných střádalů. Postava rozporuplná, glorifikovaná i nenáviděná.
Právě Mikyškův osud podnítil spisovatele JUDr. Oldřicha Šuleře k napsání románu "Sláva a pád valašského pánbíčka". Knížka byla oceněna v nakladatelství Knižní klub v Praze, kde vyjde po letošním titulu O. Šuleře "Severní svahy" s mírným skluzem počátkem roku 1998. Na román "Sláva a pád valašského pánbíčka" jsme se zeptali autora.

Musel jste zpracovat nesmírné množství materiálu. 
Na románu pracuji dva roky, ale materiál od dějepisců a vědců sbírám několik desítek let. Sběr materiálu připomíná lov, každý dokument nabádá jít dál za zdrojem. Pak ovšem je obtížné z takového množství materiálu vybřednout. Pokaždé mi z toho vycházela spíš faktografie, kdy bylo v knížce více faktů a méně kumštu, teprve snad čtvrtá nebo pátá verze dostala definitivní podobu románu.

Poznal jste Mikyšku velmi důvěrně, byl spíš pánbíčkem, nebo neštěstím prostých lidí? 
Především je to rozdvojená postava. Proto jsou na ni také dvojité názory. Ještě před rokem 1989 udělal jeden historik z Mikyšky třídního nepřítele. Ovšem tak jednoznačně to nelze posuzovat. Mikyška měl své velké nedostatky, ale podle mne je třeba přihlédnout i k tomu dobrému, co vykonal. Mikyška měl skutečně velkou zásluhu na obnově národního obrození ve druhé polovině minulého století na Valašsku. I na rozkvětu Valašského Meziříčí, ze zapadlého města jej dovedl do podoby valašských Atén.

Je možné položit určitou paralelu mezi někdejší Mikyškovou zkrachovanou Občanskou záložnou a současnými krachujícími bankovními domy u nás? 
Ne zcela jednoznačně. Mikyška se dopustil mnoha chyb. Jako akvokát, ředitel záložny, starosta a poslanec řešil od jednoho stolu propletenec vztahů těchto institucí a tyto linie nezodpovědně prolínal až k osudovému pádu. Ale oproti dnešním bankrotům, zřejmě v důsledku i nekvalifikovanosti dnešních bankéřů, románová postava Mikulec - ve skutečnosti Mikyška, nezamýšlel se po čase sám obohatit, ať to pak třeba praskne. Nakonec sice také na své nezodpovědné jednání doplatil a ještě dnes mu mnozí nemohou přijít na jméno. Já ho nechci hájit ani očisťovat, ale faktem je, že třeba vidět člověka v celé jeho velikosti. Ty jeho prohřešky jsou v románu postižené, ale podřídil jsem je tomu hlavnímu, co vykonal. Totiž kdyby nebylo Mikyšky, nepadla by Občanská záložna, kterou založil, to je pravda, ale nebylo by ani města Valašského Meziříčí.