O Valašském Pánbíčkovi

11. 4. 1997  Svoboda  str. 14  Kultura  BŘETISLAV UHLÁŘ

Spisovatel Oldřich Šuleř získal cenu v literární soutěži Knižního klubu

OSTRAVA. Známý spisovatel Oldřich Šuleř, žijící a tvořící v Ostravě, zvítězil ve 2. ročníku literární soutěže Knižního klubu s románem „Sláva a pád Valašského Pánbíčka´´. A to byl také důvod k našemu rozhovoru.

Z vašich bezmála třiceti knižních titulů vyšla převážná část v celostátních nakladatelstvích, některé získaly ocenění. V těchto dnech jste získal cenu Knižního klubu. S jakými pocity jste ji v pražském Ambassadoru přijímal? 
S pocitem zadostiučinění. Vždyť má práce na románu „Sláva a pád Valašského Pánbíčka” trvala - počítám-li studium materiálů - několik desítek let. Už v loňském prvním ročníku této soutěže se dostal můj román „Severní svahy´´ (tentokrát z Jesenicka - pozn. autora) v konkurenci tisícovky rukopisů mezi posledních pět prací a třebaže nebyl oceněn, ještě letos v Knižním klubu vyjde. Letos se situace opakovala s tím rozdílem, že mému dílu byla udělena cena. Myslím, že soutěž Knižního klubu znamená významnou podporu původní české tvorby. Vyhlášena byla poté, když pracovníci nakladatelství, vydávající především světovou literaturu, průzkumem zjistili volání čtenářů po české tvorbě, což je jistě pozitivní jev, který svědčí o návratu naší kultury ke kořenům a hledání vlastní identity.

Už podle názvu románu - Sláva a pád Valašského Pánbíčka - lze usuzovat, kde je situován jeho děj... 
Ano, román se odehrává na sklonku minulého století na Valašsku. Troufám si tvrdit, že nejde o román historický v pravém slova smyslu, ani o prózu regionální (třebaže místem děje je především Valašské Meziříčí, Frenštát pod Radhoštěm, Vsetín, ale třeba také Praha). Ani ten nejsoučasnější námět nemusí být vůbec aktuální a naopak historická látka může být kulisou, na jejimž pozadí se odehrávají myslitelské konflikty a dramatické lidské osudy, které naléhavě osloví současníka.

Buďme konkrétnější. Jak byste váš román tedy charakterizoval? 
Možná by se, co do žánru, dalo mluvit o románové kronice jednoho moravského města. Text zobrazuje život za další vlny národního obrození po vydání Říjnového diplomu roku 1860. Mimochodem: umělecký dokument u doby zápasů o národní svobodu mimo Prahu citelně chybí. Dějem se mihnou i takové osobnosti jako Palacký, Sokol Tůma, Jurkovič, Karafiát a další, v závěru také TGM, kterému valašská města volbou do říšské rady otevřela dveře do evropské diplomacie. Nejde však o nějaké fangličkové vlastenčení. Nositeli dějů jsou huťaři, rolníčci, protagonistou starosta a poslanec, který přesáhl svou dobu, když usiloval o zvelebení města na Valašské Athény někdy prostředky velmi svéráznými (najal žháře na vypálení stodol hyzdících město). Celou knihou prochází motiv vášnivé lásky stárnoucího muže k mladé dívce...

Čerpal jste při psaní také z vlastních životních zkušeností? 
Odpovím vám Flaubertovými slovy: Paní Bovaryová jsem já...

Kdy se dostane váš román ke čtenáři? 
Podle propozic soutěže má vítězná práce vyjít ještě téhož roku. Jelikož ve třetím čtvrtletí letos vyjde můj román z loňské soutěže „Severní svahy”, dočká se „Valašský Pánbíček´´ vydání patrně až počátkem příštího roku. Škoda, letos totiž slaví Valašské Meziříčí 700 let svého trvaní a to by byl vhodný příspěvek k tomuto jubileu