Sláva a pád Valašského pánbíčka je románovou kronikou

11. 1. 1999  Svoboda  str. 7  Kultura  LIBOR MARTINEK

Zatím poslední prozaické dílo ostravského spisovatele Oldřicha Šuleře získalo Cenu Knižního klubu za rok 1997

OSTRAVA - Prozaické dílo ostravského spisovatele Oldřicha Šuleře (nar. 1924) jako by bylo ukotveno v prostoru dvou pohraničních hor - Beskyd a Jeseníků.

Šuleřovou prvotinou se staly Letopisy v žule, generační román z Jesenicka, v němž spisovatel zobrazil životní osudy dvou rodin - podnikatelů Tröstrů a proletářských Hankeů. Historiografickou a regionalistickou průpravou k této práci je Kraj žuly a mramoru a studie Dozvuky frývaldovské stávky. Na Jesenicko se spisovatel ještě jednou vrací románem Severní svahy - podává zde příběh dospívajícího hrdiny v česko-německém předválečném a těsně poválečném prostředí. Nejnovější Šuleřova próza Sláva a pád Valašského pánbíčka (Knižní klub 1998) je zasazena dějem do poslední třetiny 19. století. Autor vychází z předpokladu, že sociální a národnostní vývoj na severní Moravě není čtenářům dostatečně znám, a proto do děje vkládá kronikářsky pojaté, vysvětlující prvky. Vznikl tak žánr románové kroniky, ostatně žánr Šuleřovi dosti blízký. Do děje autor zapojuje řadu impozantních historických i fiktivních, tedy literárních, postav. Historickou postavou je zde hlavní hrdina, Alois Mikulec, onen "valašský pánbíček", jehož předlohou se stal starosta, zemský a říšský poslanec Alois Mikyška. Dále zde vystupují František Palacký, František Sokol Tůma, Jan Karafiát, Mikoláš Aleš a Tomáš Masaryk. Nechybí zde ani zajímaví letní hosté ve Frenštátu, zejména spisovatelé Růžena Svobodová, Božena Benešová a kritik F. X. Šalda, kteří dotvářejí kolorit beskydských prázdnin a letní sezóny. V nestejně rozsáhlých hlavách románu se střídá vyprávění o činnosti Mikulce a společenském dění na Valašsku se vzpomínkami hlavního hrdiny na dávnou minulost. V prvním případě převažuje epická složka, zatímco ve druhém jsou vzpomínky obestřeny lyrickým a mlžnatým oparem. Děj tak dostává zvláštní rytmičnost. K dynamizaci příběhu ještě přispívá popis neobvyklého vztahu mezi chudým huťařem Mřihladem a bohatým starostou Mikulcem. Jejich přátelství navíc posloužilo k rozvinutí milostné zápletky, neboť Mikulec se zamiluje do podstatně mladší Mřihladovy dcery. Místy nacházíme scény, které mají magický charakter. Oldřich Šuleř reprezentuje typ tvůrce, který nejenom vytrvale stojí v opozici k avantgardním výbojům, jak je sledujeme od konce 50. let v románském a anglosaském (podotýkám, že i v polském) prostředí, nýbrž v protikladu i k románu postmodernímu, nahrazujícímu "logické" vyprávění chaosem jednotlivostí. Má však blízko k některým tvárným postupům ruského a latinskoamerického proudu románové produkce, zejména k magickému realismu. Šuleřova estetika románové tvorby, chápeme-li ji jako souhrn všech podstatných složek díla (kompozice, styl, námět atd.), zaručuje autorovi úspěch u kritiky i u širokých čtenářských vrstev. Hle, meta, o kterou marně usilují tzv. postmodernisté v české kotlině. Dodejme, že Oldřich Šuleř obdržel za knihu Sláva a pád Valašského pánbíčka Cenu Knižního klubu za rok 1997.