Nejnovější román Oldřicha Šuleře byl vyhlášen nejlepším dílem edice Knižního klubu

23. 3. 1998  Moravskoslezský deník  str. 6  Kultura  JIŘÍ URBANEC

O slávě a pádu valašského pánbíčka

Literární teoretikové kdysi chtěli mít všechno podle kategorií a ve škatulkách, ale dnes, kdy se mluví o tzv. postmodernismu, kdy je dovoleno míšení žánrů a leccos jiného, díváme se i na literaturu jinak. V současnosti se v literatuře někdy klade značný důraz na to, čemu lze říkat autenticita, tedy zachycení syrové pravdy, většinou vlastního života, bez komponovaného příběhu a jasného vyústění. Tímto novým pohledem je třeba se dívat též na knihu Oldřicha Šuleře Sláva a pád valašského pánbíčka, která právě vyšla v Praze v edici Knižního klubu, jako dílo vyznamenané literární cenou této edice. Prozaik, který v posledních letech věnoval značnou pozornost Valašsku, ať už šlo o pohádky a pověsti, nebo mimořádně poutavé knihy "Je to chůze po kotárech" a "Paměť domova", nyní zúročil své detailní poznatky beletristickým zpracováním osudu jedné z postav historického Valašského Meziříčí. Příběh advokáta, pronikajícího před více než sto lety do popředí ještě zaostalého města, je jistě lákavým námětem, zvláště za situace, kdy později následuje prudký pád a sebevražda. Chce mít životní úspěch a na svém vzestupu také mimořádně přispěje k rozvoji Valašského Meziříčí a celého kraje, ale jeho zkáza je předznamenána tehdy, když se rozhodne vypalovat stará stavení, aby se uvolnilo místo pro honosnější výstavbu. A nyní bychom se měli ptát: je to kniha v podstatě biografická (přesto, že jméno je změněno)? Šlo Šuleřovi spíše o obecný symbol lidského života, který jde bezohledně vpřed, i když úmysly jsou dosti ideální? Má kniha něco z rysů literárního a myšlenkového naturalismu, tedy vědomí, že lidskému jedinci nelze překročit jistý společenský a životní okruh? Anebo je to vlastně historie kraje (vystupuje tam třeba starý Palacký, začínající redaktor Sokol Tůma, architekt Jurkovič atd.) podávaná prizmatem jedné zapomenuté osobnosti? Takových dotazů bychom mohli snést celou řadu, protože nejde o jednoznačnou žánrovou podobu. Jsou tam kapitoly poučené regionální historie, vedle nich ve zkratkách vývoj hlavní postavy, ale zároveň i snové návraty zestaralého a opuštěného advokáta do minulých okamžiků vlastního života, kdy se mu jako přeludy vracejí osoby z tehdejší jeho blízkosti a znovu s ním rozmlouvají, hodnotí jeho život i život v nejširším obecném pojetí vůbec. Najdeme tu místa živých rozhovorů prostých valašských lidí, ale též lyricky pojaté obrazy setkání a osudových předělů, kdy se mlčí a další peripetie naznačí jen jedno jakoby nenápadně zastrčené slovo. Romantika a nostalgie mladistvé lásky ohnivého děvčete a stárnoucího advokáta vedle přesných popisů života a prostředí bohatých magnátů s jejich snobskými zájmy i občasnými pády, poutavé žánrové obrázky z prostředí beskydských hor a jejich podhůří vedle ostřeji řezaných výseků z rozmezí života a smrti. Jde snad o nahodilé míšení různých vrstev vypravěčova robustněji zaměřeného naturelu? Nikoli, Šuleř jen znovu přesvědčil, že jde svou cestou pevného zacílení do regionu, jenž mu je nejbližší, a že je schopen překvapivých kompozičních a stylistických variací, přičemž i jazyková stránka jeho knihy čtenáře upoutá.