Valašsko na dosah

8. 8. 1998  Lidové noviny  str. 31  Nové knihy  Blanka Kubešová

Knihy a my

Život tomu chtěl, že jsem se nikdy nepodívala do Valašského Meziříčí. Valašsko pro mne zůstalo nepopsanou krajinou. Svoji neznalost jsem nikdy nepociťovala jako ztrátu, vlastně až do chvíle, než se mi dostala do ruky kronika Oldřicha Šuleře "Sláva a pád Valašského pánbíčka". Svého času byla kronika oblíbeným a vyhledávaným druhem četby, který ze současné literatury téměř vymizel. Jestliže tedy tzv. moderní čtenář kroniku Valašska otevře s určitou nedůvěrou, daří se ji autorovi zaplašit nejpozději první kapitolou. Čtenář ihned vycítí, že Šuleř vypráví o něčem, co mu leží na srdci, o něčem důvěrně blízkém, totiž o kraji, který má rád. Autor zábavnou formou a humor se mu daří udržet nejen dík řízné moravštině - představuje Valašsko druhé poloviny 19. století. Ne náhodou tedy jeho vyobrazení začíná pohledem na dobovou pohlednici, zašlou věkem. Tady poprvé, ale ne naposled jsem zalitovala, že jsem nikdy na vlastní oči neviděla líný tok Bečvy s Valašským Meziříčím a zámkem Žerotínů na jednom a s Krásnem nad Bečvou na břehu druhém. V téhle barvitosti autor pokračuje. Zabírá doširoka, ale nikoli zdlouhavě a nikde na úkor děje, historické údaje včleňuje nenásilně a stejně postupuje při zobrazení politického a kulturního života doby, onoho vlasteneckého probouzení, jehož jako by byl svědkem. Čtenář se nechává vést, seznamuje se s řadou osobností, některé zná jen letmo ze školy a ze slovníků. Řada vynikajících individualit, které se objeví v průběhu děje, vrcholí postavou T. G. M. Tomu Valaši vpravdě "otevřeli cestu do světa", když mu nabídli poslaneckou kandidaturu za valašská města. Román by byl přece jen trochu suchý a bez šťávy, kdyby jeho historickou linii nevyvažoval napínavý milostný vztah zralého ženatého muže k mladičké Rozíně. Jejich vášnivá láska obohacuje práci napětím a dělá z knihy vzrušující četbu. Dějově probíhá práce ve dvou časových rovinách, které se však neslévají, jak bývá zvykem v ultramoderní literatuře. U Šuleře probíhají obě roviny odděleně a podobně jako obě linie románu, milostná a historická, svědčí o promyšlené stavbě díla. Osobně vidím jeden z hlavních přínosů v jazyku Šuleřovy práce. V době jazykového úpadku a jazykové lenosti, oněch nesčetných amerikanismů a germanismů, které na nás denně útočí, si nad stránkami prokvetlými moravštinou uvědomíme, z jak bohatého zázemí náš jazyk vyrůstá a jak bohatý by mohl být náš slovník.