Nehrdinské povídání

13. 11. 1996  Právo  str. 11  Kultura  František CINGER

Šperhák se jmenuje kniha Rudolfa Čechury, s níž zvítězil v prvním ročníku Literární soutěže Knižního klubu o nejlepší původní českou prózu a která nyní vyšla. Šperhák je rovněž náhražka klíče, s jejíž pomocí otevíral zbrusu nový učitel Jindřich svou školní budovu v malém městečku Místě kousek od Chomutova. A do třetice, řekl bych, že šperhák je autorovo obrazné přirovnání pro návrat po čtyřech desetiletích do vlastního mládí. Čtenář v něm sleduje komorní příběh o zrání absolventa střední školy, který se do pohraničního městečka vlastně schová na jeden rok před odchodem na vojnu. Jde vlastně o sled epizod od konce války až do doby nedlouho po únoru 1948, v nichž ji Čechura zcela bezděčně zbavuje nánosu falešného hrdinství. Nejde přitom o zbabělce,  jeho hrdinové však mají o to opravdovější podobu. A váží si obyčejných lidí, mezi nimiž mladičký učitel Jindřich nalézá i opravdové vzdělance a mudrce. Lidí, kteří svým každodenním životem a vzájemnou pomocí vytvářejí společenství, v němž je mu báječně. Ozvěna času přinese i faleš přebarvovaných poúnorových snaživců nového režimu.Čechurova kniha neříká o době ani o lidech, o nichž vypravuje, vlastně nic,co by česká próza už nepoznala.  Přesto jde o literárně hodnotnou výpověď, která potěší čtenářovo srdce.