Šperhák Rudolfa Čechury zaujme z mnoha pohledů

15. 1. 1997  Deník Chomutovska  str. 6  Libor ŽELINSKÝ

Šperhák Rudolfa Čechury zaujme z mnoha pohledů Literární cenu Knižního klubu coby nejlepší dílo domácí prózy v roce 1996 získal Šperhák, román Rudolfa Čechury, vydaný stejnojmenným nakladatelstvím v závěru loňského roku. Hned úvodem je vhodné poznamenat, že prestižní ocenění se ocitlo zcela ve správných rukou. Idylický román, nesoucí ovšem trpký společensko-politický podtext, může být velmi zajímavý pro čtenáře z českého severozápadu; právě sem - do městečka Místo na Chomutovsku - přichází nedlouho po únoru 1948 mladý Jindřich Holec, devatenáctiletý maturant, který přijal místo učitele na horské jednotřídce. Do práce, stejně jako do pohodového mládeneckého života na venkově v pohraničí, téměř odříznutém od "pitomé nové doby tam dole", se vrhá s elánem, úměrným svému věku. Postupně však zjišťuje, že před pořádky, nastolenými po komunistickém převratu, se sotva RECENZE dá někam utéci a že nové poměry zanechávají pomalu, ale jistě hluboké stopy na všech lidech: prostých tatících z venkovské hospody, spolužácích ze střední školy i samozřejmě pánech z okresních orgánů... Na románu zaujme jeho věrohodnost (autor působil jako učitel i ředitel na základní škole), milý, nenásilný humor, výborná charakteristika postav a postaviček, s nimiž hlavní hrdina přichází do styku. Řada epizod vyvolá skutečný, nefalšovaný čtenářův smích (mimochodem - autor je veřejnosti znám jako tvůrce televizního Maxipsa Fíka), jiné už zmiňovanou trpkost (například popis násilného vyřazování Masarykových a Čapkových knih ze školní knihovny na příkaz nových mocných). Šperhák je nástrojem, jímž se v Místě běžně odemykala školní budova (jediný pravý klíč totiž měla výhradně paní školnice). Čechurův Šperhák je ovšem i klíčem k odemknutí mnohých, dnes často zbytečně uspěchaných a uzavřených lidských duší.